Bydlet v Bangkoku, Pattaye nebo Chiang Mai, je pro takového prototypa neturisty asi nejjednodušší. Člověk se tam prostě začlení do komunity stejně nebo podobně mluvících takycizinců a rychle si najde hospody a obchody, kde se běloši vyskytují nejčastěji a kde je tedy nejvyšší šance pořídit něco pro našince "normálního". Jako třeba dobré pivo, pizzu nebo chleba.
Město Rayong, ve kterém se odehrávají téměř veškeré zázraky thajského chemického průmyslu, je taky velké město, my jsme ale hledali prakticky kompromis podle tří kritérií: jak daleko to bude mít Radek do práce, jak daleko bydlí kolegové z firmy (a potenciálně naši noví kamarádi) a jak daleko to bude mít Julča do nové školy. Kolegové doporučovali Ban Chang, speciálně parkový golfový areál Eastern Star, ve kterém je několik izolovaných vesniček s vlastním hlídačem a často společným komunitním bazénem.
Výhoda? Garden International School je na okraji areálu, 5 min autem, 10 min na kole a bydlí tam hned několik kolegů. Nevýhoda? Snobské krabičky se dvěma patry a zbytečně moc místnostmi a nedostatek kontaktu s reálným životem místních lidí. Po prvním měsíci prozkoumávání, jak žijí místňáci, se nám tato nevýhoda přestal zdát být nevýhodou a začali jsme tedy podle rad pátrat po bydlení v "rezervaci" pro expaty. Relokační firma nám zařídila vyhledávací poznávací výlet a jeli jsme.
Viděli jsme dům, který měl vlastní bazén, ale byl stranou vesniček na okraji areálu (Mamí a půjdeš už si se mnou hrát?). Viděli jsme dům, kde přejít vstupní halu byl už sám o sobě sportovní výkon (Halóóó, je někdo doma... doma... doma?). A navštívili jsme taky domek uprostřed vesničky, vlevo stejný domek, vpravo taky, před domem kolem bazénu dalších deset kopií (Hele, ta v osmdesát pětce má nový spodní prádlo, ne?). Tak už jsme aspoň měli představu, co nechceme. Skončili jsme u domku s výhledem do stromů a keřů a na hejna vodního ptactva. Ano, je to krabička jak z Lega, má kolem sebe na každou stranu trávníček asi 2 metry, a kromě obýváku, kuchyně a pracovny má ještě tři ložnice a tři koupelny (pro nás, kteří jsme nejspokojenější v našem Peugeotu Expert Tepee Wagabond se spací úpravou, je toto plýtvání prostorem).
Ale budiž. Systém uzavřených izolovaných vesniček s domy jak přes kopírák je tu viditelně moderní. Umisťují se do nich cizinci a majetnější Thajci, kterým tento západní styl přijde víc civilizovaný. Zbytek místních obyvatel žije více či méně roztroušeně okolo. Naše vesnička má kolem devadesáti podobných domků, uprostřed komunitní bazén a na vjezdu vrátnici se security zaměstnancem. Ten náš sice nemluví vůbec anglicky, ale je moc ochotný, pokaždé, když projíždíme, na nás zařve své radostné: "Khrap!"
Jak žijí ostatní lidi můžeme každý den pozorovat na okrajích golfového parku. Často jen dřevěné přístřešky, místo stěn plachty, střecha ze starého vlnitého plechu a spousta psů. Vaří na ohni v kameninovém hrnci a hygienu páchají v jámě vyhrabané v písčité hlíně (Tady je voda celkem nehluboko, jsme cca 3 km od moře a je tu rovina. Taky proto tu žádný dům nemá sklep, co s takovým bazénem pod obývákem, že?). To jsou ti nejchudší, většina ostatních tady má malý domek, většinou patrový, v horní části bydlí a ve spodní mají obchůdek s něčím nebo opravnu kdečeho.
Místní tu moc nevaří, protože každá druhá garáž nabízí nějaké rychlé občerstvení s sebou (jako třeba naše oblíbená grilovaná masová lízátka na špejli) nebo i pokus o restauraci, kde si můžete sednout a dát si něco z jejich plastového nádobí. Taky tu doma neperou, skoro každá ulice má svou veřejnou prádelnu (často jen několik praček na ulici). Každá čtvrť má taky svůj market place, kde jednou týdně prodávají ovoce, zeleninu, hotové jídlo, oblečení (i použité), domácí potřeby (taky i použité, přece se to nevyhodí) a hračky. Místní v supráči ovoce, zeleninu ani maso nekupují, market má všechno levnější a čerstvější.
Žádné komentáře:
Okomentovat