Jsem v té jeskyni snad už posté. Prolezli jsme tu už každý kout, posunuli každý kámen a zmapovali každý metr. A přece je tu místo, kam jsem se ještě nepodíval a které je až provokativně neprobádané. Koukám do něj, svítím do něj, máchám si v něm holínku, ale nemůžu tam. Chodbu uzávírá vodní hladina. Neprodyšně. Nebo prodyšně?!?
PÁ 16.5.2014. 12:00 Sedím v práci a potím poslední maily pro kolegy z Německa. Asi trochu přestávájí dávat smysl, protože myšlenky už ujíždí jinam. Přesouvají se do oblasti Lot v jihozápadní Francii, kde mám strávit následující týden na kurzu ASTD Cave Diver. Při sledování videí a čtení článků o potápění v místních jeskyních se ve mě mixoval pocit nadšení z nádherných prostor a dokonalé viditelnosti a napětí z toho, jestli jsme už skutečně dobře připraveni. Na takové myšlenky už ale není čas.
PÁ 16.5.2014. 12:30 Vyběhl jsem z práce, naházel do Ikea tašek a speláčů poslední zbytky výbavy a vyrážíme. Cesta do Prahy je trochu komplikovaná tím, že se musíme namáčknout v šesti lidech do jedné dodávky a jednoho angličáku. Daří se a za dvě hodinky nabíráme další lidi a další cajky v Kapr Divers a razíme dál. Dodávku první nakonec obsadil Čanis, Skoumič, Chris a Pawel, dodávku druhou jsem zabydlel já s Peťou a Gabkou pod vedením Petra.
PÁ 16.5.2014. 23:25 Odlepuju tvář od zamlženého okýnka mercedesu a pozoruju nápisy venku. Skoro všechno začíná na Le a končí na s. Tak už jsme tam!
SO 17.5.2014. 03:45 Ve snu se mi objevují Petr s Gábinou a něco po mě chcou. Sakra, to není ve snu! Spánek na parkáči končí a frčíme dál. Teď už není až tak kam spěchat. Kolem poledního jsme v oblasti a tak zastavujeme u první nádherné vesnice přilepené do skal - Rocamadour.
Trochu rozlámaní a dost unavení z cesty ani nemáme chuť na nějakou podrobnou prohlídku. Koneckonců nepřijeli jsme sem obdivovat polorozpadlé domečky. Přejíždíme raději do Gramatu k sámošce a pomalu si začínáme zvykat na to, co k Francii neodmyslitelně patří - plesnivé klobásky, smrduté sýry a sluncem naplněná vína.
SO 17.5.2014. 21:00 Hlubší nádech z shishi moje neadaptované tělo oplácí drobným rozkašláním. Svět se trošku kolíbá a nádherné kamenné stavení ve kterém jsme ubytovaní se v tomto světle zdá ještě hezčí.
No nic, poslední sklenička vína (asi osmá), dvě sklenice vody (hydratace musí být) a jdu spát, zítra si přivstaneme.
NE 18.5.2014. 5:30 Budík mě probouzí ze sna. Je tma a zima, nechce se mi. Ressel ale nepočká. Už jenom vyslovení jména této legendární jeskyně, kde se psala historie evropského jeskynního potápění ve mě poslední měsíc vyvolává mravenčení v konečcích prstů. Šourám se chladným šerem k autu a nevím, jestli se mám víc těšit, nebo přemýšlet, co jsme nechal doma.
NE 18.5.2014. 7:10 Stojíme na břehu řeky, co připomíná Svratku v Dolních Heršpicích a koukáme, jak se hnědavá voda líně přesouvá. Nebýt ošlapaných kořenů na břehu, nic by nenasvědčovalo tomu, že nám pár metrů pod nohama proudí křišťálově čistá voda, která se dere odněkud z neznáma z kopce za námi. Ještě chvilku postáváme na břehu a pozorujeme partičku postarších Francouzů s plejádou světýlek na helmě a bez rukavic. Hrdinové! Jen je otázka proč.
NE 18.5.2014. 10:00 Vznáším se nad zemí, svítím po kamenech a hledám ten správný na navázání šňůry. Chodba začíná klesat. Jdeme na to! Blikání Skoumičova světla mě vytrhává z objevitelského opojení a vidím signál k obratu. Tak tedy otáčíme. Jsme tu kvůli tréningu, na čumendu bude čas jindy. Cestou zpět smotávám šňůru a koukám dozadu. Tma... sakra, kde je Peťa. Tak nic, zase trestnej bod. Práce ve třech nám dělá docela problémy. Po vynoření počítáme počet mrtvých a pak se opět zanořujeme do tunelu, abychom ještě pocvičili plavání se záložkou, plavání pouze se světlem na masce, sledování šňůry bez masky, OutOfAir a další opičárny. Naštěstí žádné velké škodění se dnes nekonalo, ale zítra si to prý vynahradíme.
NE 18.5.2014. 19:00 Včera ústřice, dnes steaky. Ale jo, je vidět, že si všichni umí akci pořádně užít. Teď ale musíme nechat shishu chladnou a ještě na chvilku se zasoustředit na potápění. Téma večera je porucha výbavy se ztrátou plynu a její řešení v buddy teamu. Večer zase pár skleniček vína a celkem brzy jdeme spát.
PO 19.5.2014. 7:00 Dnes nás čeká Trou Madame. Potápěčsky je to celkem pohoda - několik sifonů s hloubkou do 6 m. Zato nás ale všichni straší dlouhým transportem věcí k vodě. No nevím, po akcích v Kačne Jamě mám pocit, že o smejkání flašek po jeskyni něco vím a nemůže to být tak zlé. I když je fakt, že tady je potápěč sám sobě transportním teamem. Zastavujeme na malém parkovišti uprostřed lesa a nic nenasvědčuje tomu, že jsme na místě. Nejprve se jdeme na lehko podívat k jeskyni, co nás čeká. Krajinově je to tu nádherné. Stromy zarostlé lišejníky, malý potok vytékající z jeskyně a pěkný vstupní portál. Žádný "rastplatz" na kraji silnice jako u Resselu. Jde se nosit.
PO 19.5.2014. 10:00 Konečně je všechno u vody a tak se můžeme zanořit. Jdeme opět ve trojici + Čanis jako intruktor. Chodba má krásný oválný tvar, na dně se střídá litá skála s pískem a nad hlavou se tu a tam zrcadlí hladina. Plavu první a snažím se dávat pozor, abychom se tentokrát neztráceli. Plavu stoupající chodbičkou, svítím do komínku a ... co to, automatika nedává vzduch. Do pusy si vrážím záložku, signalizuji OOA a je mi jasné, že hra začíná. Otáčíme to cca na 480 m a za zvuku občasného bublání z fingované poruchy na automatice se vracíme zpět. Za zatáčkou se objevuje světlo a druhá skupinka plave proti nám. Krásný pohled. Koukáme na sebe, ale Skoumič něco signalizuje (a není to OK). Ukazuje IV, pak II, pak něco zamává a pak plave dál. Kouknu mezi nohama dozadu a hned mě dochází co je. Zastavuju a signalizuju Pawlovi, že jsme jen dvá. Vracíme se chodbou kousek zpátky když se Peťa s Čanisem objevují za zatáčkou. Čanis něco trochu nasraně sigalizuje a já musím uznat, že nás opět dostal. Jeden mrtvý.
Po návratu ke vchodu ještě jdeme na chvilku vyvazovat. Peťa vyvazuje a já dostávám intrukci simulace OOA. Vyhazuju automatiku a mávám světlem směrem k Peťovi. Ten je ale zaujatý prací a nereaguje. Plavu za ním, a tahám ho výrazně za ploutev. Reakce byla blesková a za pár vteřin už bublám z jeho ATX 100. Při bublání koukám na bubínek se sňůrou volně ležící na dně a je mi jasné, že bude pojeb. Tohle jsem už udělal předtím já na bazénu. Čanis ukazuje konec simulace a pak už výrazně signalizuje směrem k bubínku. Je to tu, finální hodnocení - další dva mrtví :-)
K životu nás probouzí až pohled na Saint-Cirq-Lapopie. Nádherné městečko vystavěné na skále nad řekou Lot. Člen "The most beautiful villages of France" association.
ÚT 20.5.2014. 8:30 Zastavujeme u čtvercové betonová nádrže, kde se v puklině na dně nachází vstup do jeskyně Landenouse. Průtok je relativně malý, takže je úroveň hladiny v nádrži docela nízko a nás čeká nejprve naspouštění dvojčat a stagí dolů, kde se budeme i nastrojovat.
ÚT 20.5.2014. 10:30 Povedlo se. Dvojče je na zádech, stage na svém místě. Dnešní sestava já, Peťa + Čanis slibuje spoustu legrácek. Padáme puklinou do 14 m, a začínáme plavat do nitra jeskyně. Profil je velký, na dně písčitý a místy i jílový sediment (vypadá, že by i trochu kalil, kdyby došlo k doteku, tak to raději moc netestujeme). Kolem 150 m switchujeme na dvojče. To je docela brzo, chtěli jsme doplavat přes komín a okno s horní chodbou až někam na 350 m. Nejsme ale ještě 100% sehraní a plaveme hrozně opatrně a tedy i docela pomalu. Komín je před námi a zrovna v něm potkáváme skupinku plavající proti nám. Míjíme se přímo v komíně. To je zase bezva místo na to se poztrácet. Naštěstí žádná zákeřnost nebyla a tak jsme se nad komínem všichni potkali. Proplavali jsme oknem a protože se mi blíží dvě třetiny, ptám se na tlak. I Peťa má podobně. Smutně koukneme do klesající chodby pokračující dál do jeskyně a obracíme se k návratu. Klesáme opět na 21 m a je jasné, že brzy něco přijde. Jen by to nemuselo být tady vzadu. Myšlenky přerušuje proud bublin za pravým uchem. Tak jo, už docela rutinně - zavírat ventil, OOA, řešení, manometr, OK a pokračujeme. Cestou zpět není chvilka klidu, pořád něco buble, nefunguje, někdo nemá vzduch... Po pětašedesáti minutách jsme zpět v nádrži se stovkou v dvojčeti. Proud na cestě zpět pěkně pomohl. Mohli jsme i o kousek dál :-)
ÚT 20.5.2014. 21:00 Po dnešní nezbytné dávce shishi a vína se cítím nezvykle unaveně a tak s tím moc nebojuju a odcházím do postele. Budík na 5:30, zítra nás čeká vrcholný bod programu a to je zdolání druhé studny v Resselu. Čeká nás plavání 450 m do jeskyně do hloubky 45 m, raději usínám.
ST 21.5.2014. 5:30. Zvoní budík, hajzl. Moc se mi nechce. Koupelna, nachystat sváču a hurá do auta. Cestou v autě se snažím pospávat, ale moc to nejde. Hrozně se těším a o to víc jsem napjatý, jestli se nic nepokazí a doplavem až tam, kam máme. U Resslu jsme už kolem sedmé a je tu dneska neskutečný zástup aut. Naštěstí místa ještě chytáme. Briefing, dvojče k vodě a jdeme do gumy.
ST 21.5.2014. 9:45. Míjíme druhý vstup do galerie, dno jeskyně mizí někam dolů a před sebou máme první studnu. První propast není až tak výrazná a hluboká, jedná se spíš o jakési pokračování pulkliny klesající z galerie. Čas dobrý, tlak dobrý, tak začínáme klesat. Pár mávnutí ploutví a před námi se otvírá neskutečný prostor. Pověstná druhá studna je tu. Všichni ukazují OK, tak můžeme jít na to. Padáme prostorem a veškerá nervozita je pryč. Cítím se euforicky a přemýšlím, jestli je to opravdu jen tím prostorem nebo už hloubka hraje taky svou roli. Díky krásně čisté vodě je vidět až na dno. Stěny tvoří ostré lavice vyčnívající do prostoru a dno je pokryté plochými kameny někdy dávno vytrženými vodou ze stěn jeskyně. Klesáme na dno a počítač ukazuje 45 metrů. Vůbec se mi nechce nahoru. Je to krása. Po vynoření nad studnu čekáme na ostatní a koukáme, jak se dole mihotají světýlka a jak se shluky bublin předhánějí, který se dřív rozplácne o plochý strop jeskyně, aby pak pokračoval do hodní chodby zvané galerie. I my stoupáme do galerie, užší oválné chodby s neobvykle hladkým stropem. Během plavání v galerii a následně v mělčích partiích Resslu ubývá postupně dekompresní čas, takže u vchodu už stačí jen tři minutky koukat jak se slunce snaží prodrat skrz kalnou vodu řeky a můžeme vyplavat na hladinu. Voda v řece je pěkně teplá, a tak se necháme unášet k výstupu a sdělujeme si první dojmy. Byl to úžasný ponor.
ST 21.5.2014. 12:30 Trocha kultury snad nemůže uškodit... Snad.... Raději testujeme v malých dávkách. Zastavujeme ve vesnici Marcilhac a jdeme nakouknout do chrámu jehož historie sahá až do 10. století. Část chrámu je pobořená, ale část zůstává stále funkční.
ST 21.5.2014. 13:30 Jedeme ještě na kontrolu lokality Caboy. Najednou konvoj zastavuje, Kuba vyskakuje z auta Skoumič začíná hrabat v kufříku a vytahuje kyslíkovou flašku. Teprve teď mě dochází o co jde. Kubovi se na břiše objevila roztomilá červená DCS mřížka, tak se připojuje na kyslík a zahajuje léčbu. Hloubka přes 50 m s výstupem na skútru, studenou vodou a "brigádou" po ponoru udělali svoje.
U Caboy zjišťujeme, že videtelnost není nic moc a tak raději volíme jinou lokalitu.
ČT 21.5.2014. 8:30 Zastavujeme u malé bahnité kaluže s neprůhlednou vodou světle hnědé barvy. Čanis nám slavnostně představuje Fontaine de Truffe a my souhlasíme s ponorem jen proto, že víme, co je dole. Po proplávání úvodní restrikce se dostáváme do krásně vykrouženého nehlubokého tunelu o průměru 2 m, kde viditelnost vypadá na nekonečno. Proplouváme 150 m dlouhý první sifon, přeplazíme mělkou vody a pak už zapadáváme do druhého sifonu, který se skládá z nádherných klikatých chodbiček. Občasné hladiny vyzývají k vynoření a jen hloubka na počítači značí, že konec sifonu to asi ještě není. Druhý sifon končí v úzké puklině, takže hladina je sotva velká na vynoření dvou potápěčů. Vzduchu ve stagi je tak akorát, a tak se noříme zpět do sifonu a víceméně pomocí přítahů o stěny a o dno se posouváme zpět. Je to takové potápěčské dětské hřiště.
ČT 21.5.2014. 12:15 Dojíždíme za ostatními k lokalitě Saint George. Dvojče je plné a my jsme s Peťou nadržení ještě na jeden ponor. Zprávy o viditelnosti nejsou nic moc, ale i tak se vydáváme. Jeskyně nejprve klesá suťákem do 30 metrů a následně tunel impozantních rozměrů s jílovým sedimentem na dně pomalu stoupá až na hloubku kolem 10 m, kde je ve vzdálenosti 260 m komín se suchou prostorou, což se stává naším cílem. Kolem třicáté minuty ponoru jsme tam, ale vynořovat se mám nechce, tak pokračujeme na 300 m, kde se otáčíme k návratu. Cestou zpět nás pěkně žene proud, takže stačí jen občas mávnout ploutví a pozorovat, jak stěny ubíhají okolo nás.
ČT 21.5.2014. 19:00 Kurz je u konce, ale ještě musíme ukázat, že jsme si z kurzu i něco odnesli, čímž jsme složili závěrečnou zkoušku. Chtělo by to oslavu, ale jsme docela utahaní, navíc před sebou máme ještě zítra jeden ponor a cestu domů.
PÁ 22.5.2014 8:30 Klesáme po písečném splazu do vchodu jeskyně, proplaveme zúžením na 30. metru a před námi se otevírá tunel průměru 10 m klesající hlouběji, než je v našich možnostech. Jeskyně Saint Savueur nás vítá v celé své kráse. Stěny jsou tmavé a klesající dno je plné obrovských balvanů. Viditelnost kolem 20 metrů. Zastavujeme na 43 metrech a chvilku přemýšlíme, jestli si uděláme další hloubkový rekord. Kašleme na to, rekordy počkají. Téměř bez pohybu se pomaličku vynořujeme nahoru a zkoumáme všechny zákoutí rozlehlé chodby. Teď už nespěcháme, není kam. Vstupní jezero je trochu mléčně zakalené, ale i tak vidíme už z hloubky 8 m na lesknoucí se hladinu. Dlouho a pomalu dekompresíme, i když to vlastně ani není potřeba, ale nechce se nám z vody. Jakmile se vynoříme, čeká nás balení a cesta 1600 km domů. Koukám se na rybky vlnicí se v mírném proudu pod hladinou a promítám si předchozích pár dní. Nemohlo by to takle zůstat? Aspoň ještě chvilku....
PÁ 16.5.2014. 12:00 Sedím v práci a potím poslední maily pro kolegy z Německa. Asi trochu přestávájí dávat smysl, protože myšlenky už ujíždí jinam. Přesouvají se do oblasti Lot v jihozápadní Francii, kde mám strávit následující týden na kurzu ASTD Cave Diver. Při sledování videí a čtení článků o potápění v místních jeskyních se ve mě mixoval pocit nadšení z nádherných prostor a dokonalé viditelnosti a napětí z toho, jestli jsme už skutečně dobře připraveni. Na takové myšlenky už ale není čas.
PÁ 16.5.2014. 12:30 Vyběhl jsem z práce, naházel do Ikea tašek a speláčů poslední zbytky výbavy a vyrážíme. Cesta do Prahy je trochu komplikovaná tím, že se musíme namáčknout v šesti lidech do jedné dodávky a jednoho angličáku. Daří se a za dvě hodinky nabíráme další lidi a další cajky v Kapr Divers a razíme dál. Dodávku první nakonec obsadil Čanis, Skoumič, Chris a Pawel, dodávku druhou jsem zabydlel já s Peťou a Gabkou pod vedením Petra.
PÁ 16.5.2014. 23:25 Odlepuju tvář od zamlženého okýnka mercedesu a pozoruju nápisy venku. Skoro všechno začíná na Le a končí na s. Tak už jsme tam!
SO 17.5.2014. 03:45 Ve snu se mi objevují Petr s Gábinou a něco po mě chcou. Sakra, to není ve snu! Spánek na parkáči končí a frčíme dál. Teď už není až tak kam spěchat. Kolem poledního jsme v oblasti a tak zastavujeme u první nádherné vesnice přilepené do skal - Rocamadour.
Trochu rozlámaní a dost unavení z cesty ani nemáme chuť na nějakou podrobnou prohlídku. Koneckonců nepřijeli jsme sem obdivovat polorozpadlé domečky. Přejíždíme raději do Gramatu k sámošce a pomalu si začínáme zvykat na to, co k Francii neodmyslitelně patří - plesnivé klobásky, smrduté sýry a sluncem naplněná vína.
SO 17.5.2014. 21:00 Hlubší nádech z shishi moje neadaptované tělo oplácí drobným rozkašláním. Svět se trošku kolíbá a nádherné kamenné stavení ve kterém jsme ubytovaní se v tomto světle zdá ještě hezčí.
No nic, poslední sklenička vína (asi osmá), dvě sklenice vody (hydratace musí být) a jdu spát, zítra si přivstaneme.
NE 18.5.2014. 5:30 Budík mě probouzí ze sna. Je tma a zima, nechce se mi. Ressel ale nepočká. Už jenom vyslovení jména této legendární jeskyně, kde se psala historie evropského jeskynního potápění ve mě poslední měsíc vyvolává mravenčení v konečcích prstů. Šourám se chladným šerem k autu a nevím, jestli se mám víc těšit, nebo přemýšlet, co jsme nechal doma.
NE 18.5.2014. 7:10 Stojíme na břehu řeky, co připomíná Svratku v Dolních Heršpicích a koukáme, jak se hnědavá voda líně přesouvá. Nebýt ošlapaných kořenů na břehu, nic by nenasvědčovalo tomu, že nám pár metrů pod nohama proudí křišťálově čistá voda, která se dere odněkud z neznáma z kopce za námi. Ještě chvilku postáváme na břehu a pozorujeme partičku postarších Francouzů s plejádou světýlek na helmě a bez rukavic. Hrdinové! Jen je otázka proč.
NE 18.5.2014. 19:00 Včera ústřice, dnes steaky. Ale jo, je vidět, že si všichni umí akci pořádně užít. Teď ale musíme nechat shishu chladnou a ještě na chvilku se zasoustředit na potápění. Téma večera je porucha výbavy se ztrátou plynu a její řešení v buddy teamu. Večer zase pár skleniček vína a celkem brzy jdeme spát.
PO 19.5.2014. 7:00 Dnes nás čeká Trou Madame. Potápěčsky je to celkem pohoda - několik sifonů s hloubkou do 6 m. Zato nás ale všichni straší dlouhým transportem věcí k vodě. No nevím, po akcích v Kačne Jamě mám pocit, že o smejkání flašek po jeskyni něco vím a nemůže to být tak zlé. I když je fakt, že tady je potápěč sám sobě transportním teamem. Zastavujeme na malém parkovišti uprostřed lesa a nic nenasvědčuje tomu, že jsme na místě. Nejprve se jdeme na lehko podívat k jeskyni, co nás čeká. Krajinově je to tu nádherné. Stromy zarostlé lišejníky, malý potok vytékající z jeskyně a pěkný vstupní portál. Žádný "rastplatz" na kraji silnice jako u Resselu. Jde se nosit.
PO 19.5.2014. 10:00 Konečně je všechno u vody a tak se můžeme zanořit. Jdeme opět ve trojici + Čanis jako intruktor. Chodba má krásný oválný tvar, na dně se střídá litá skála s pískem a nad hlavou se tu a tam zrcadlí hladina. Plavu první a snažím se dávat pozor, abychom se tentokrát neztráceli. Plavu stoupající chodbičkou, svítím do komínku a ... co to, automatika nedává vzduch. Do pusy si vrážím záložku, signalizuji OOA a je mi jasné, že hra začíná. Otáčíme to cca na 480 m a za zvuku občasného bublání z fingované poruchy na automatice se vracíme zpět. Za zatáčkou se objevuje světlo a druhá skupinka plave proti nám. Krásný pohled. Koukáme na sebe, ale Skoumič něco signalizuje (a není to OK). Ukazuje IV, pak II, pak něco zamává a pak plave dál. Kouknu mezi nohama dozadu a hned mě dochází co je. Zastavuju a signalizuju Pawlovi, že jsme jen dvá. Vracíme se chodbou kousek zpátky když se Peťa s Čanisem objevují za zatáčkou. Čanis něco trochu nasraně sigalizuje a já musím uznat, že nás opět dostal. Jeden mrtvý.
Po návratu ke vchodu ještě jdeme na chvilku vyvazovat. Peťa vyvazuje a já dostávám intrukci simulace OOA. Vyhazuju automatiku a mávám světlem směrem k Peťovi. Ten je ale zaujatý prací a nereaguje. Plavu za ním, a tahám ho výrazně za ploutev. Reakce byla blesková a za pár vteřin už bublám z jeho ATX 100. Při bublání koukám na bubínek se sňůrou volně ležící na dně a je mi jasné, že bude pojeb. Tohle jsem už udělal předtím já na bazénu. Čanis ukazuje konec simulace a pak už výrazně signalizuje směrem k bubínku. Je to tu, finální hodnocení - další dva mrtví :-)
K životu nás probouzí až pohled na Saint-Cirq-Lapopie. Nádherné městečko vystavěné na skále nad řekou Lot. Člen "The most beautiful villages of France" association.
ÚT 20.5.2014. 8:30 Zastavujeme u čtvercové betonová nádrže, kde se v puklině na dně nachází vstup do jeskyně Landenouse. Průtok je relativně malý, takže je úroveň hladiny v nádrži docela nízko a nás čeká nejprve naspouštění dvojčat a stagí dolů, kde se budeme i nastrojovat.
ÚT 20.5.2014. 10:30 Povedlo se. Dvojče je na zádech, stage na svém místě. Dnešní sestava já, Peťa + Čanis slibuje spoustu legrácek. Padáme puklinou do 14 m, a začínáme plavat do nitra jeskyně. Profil je velký, na dně písčitý a místy i jílový sediment (vypadá, že by i trochu kalil, kdyby došlo k doteku, tak to raději moc netestujeme). Kolem 150 m switchujeme na dvojče. To je docela brzo, chtěli jsme doplavat přes komín a okno s horní chodbou až někam na 350 m. Nejsme ale ještě 100% sehraní a plaveme hrozně opatrně a tedy i docela pomalu. Komín je před námi a zrovna v něm potkáváme skupinku plavající proti nám. Míjíme se přímo v komíně. To je zase bezva místo na to se poztrácet. Naštěstí žádná zákeřnost nebyla a tak jsme se nad komínem všichni potkali. Proplavali jsme oknem a protože se mi blíží dvě třetiny, ptám se na tlak. I Peťa má podobně. Smutně koukneme do klesající chodby pokračující dál do jeskyně a obracíme se k návratu. Klesáme opět na 21 m a je jasné, že brzy něco přijde. Jen by to nemuselo být tady vzadu. Myšlenky přerušuje proud bublin za pravým uchem. Tak jo, už docela rutinně - zavírat ventil, OOA, řešení, manometr, OK a pokračujeme. Cestou zpět není chvilka klidu, pořád něco buble, nefunguje, někdo nemá vzduch... Po pětašedesáti minutách jsme zpět v nádrži se stovkou v dvojčeti. Proud na cestě zpět pěkně pomohl. Mohli jsme i o kousek dál :-)
ÚT 20.5.2014. 21:00 Po dnešní nezbytné dávce shishi a vína se cítím nezvykle unaveně a tak s tím moc nebojuju a odcházím do postele. Budík na 5:30, zítra nás čeká vrcholný bod programu a to je zdolání druhé studny v Resselu. Čeká nás plavání 450 m do jeskyně do hloubky 45 m, raději usínám.
ST 21.5.2014. 5:30. Zvoní budík, hajzl. Moc se mi nechce. Koupelna, nachystat sváču a hurá do auta. Cestou v autě se snažím pospávat, ale moc to nejde. Hrozně se těším a o to víc jsem napjatý, jestli se nic nepokazí a doplavem až tam, kam máme. U Resslu jsme už kolem sedmé a je tu dneska neskutečný zástup aut. Naštěstí místa ještě chytáme. Briefing, dvojče k vodě a jdeme do gumy.
ST 21.5.2014. 9:45. Míjíme druhý vstup do galerie, dno jeskyně mizí někam dolů a před sebou máme první studnu. První propast není až tak výrazná a hluboká, jedná se spíš o jakési pokračování pulkliny klesající z galerie. Čas dobrý, tlak dobrý, tak začínáme klesat. Pár mávnutí ploutví a před námi se otvírá neskutečný prostor. Pověstná druhá studna je tu. Všichni ukazují OK, tak můžeme jít na to. Padáme prostorem a veškerá nervozita je pryč. Cítím se euforicky a přemýšlím, jestli je to opravdu jen tím prostorem nebo už hloubka hraje taky svou roli. Díky krásně čisté vodě je vidět až na dno. Stěny tvoří ostré lavice vyčnívající do prostoru a dno je pokryté plochými kameny někdy dávno vytrženými vodou ze stěn jeskyně. Klesáme na dno a počítač ukazuje 45 metrů. Vůbec se mi nechce nahoru. Je to krása. Po vynoření nad studnu čekáme na ostatní a koukáme, jak se dole mihotají světýlka a jak se shluky bublin předhánějí, který se dřív rozplácne o plochý strop jeskyně, aby pak pokračoval do hodní chodby zvané galerie. I my stoupáme do galerie, užší oválné chodby s neobvykle hladkým stropem. Během plavání v galerii a následně v mělčích partiích Resslu ubývá postupně dekompresní čas, takže u vchodu už stačí jen tři minutky koukat jak se slunce snaží prodrat skrz kalnou vodu řeky a můžeme vyplavat na hladinu. Voda v řece je pěkně teplá, a tak se necháme unášet k výstupu a sdělujeme si první dojmy. Byl to úžasný ponor.
ST 21.5.2014. 12:30 Trocha kultury snad nemůže uškodit... Snad.... Raději testujeme v malých dávkách. Zastavujeme ve vesnici Marcilhac a jdeme nakouknout do chrámu jehož historie sahá až do 10. století. Část chrámu je pobořená, ale část zůstává stále funkční.
ST 21.5.2014. 13:30 Jedeme ještě na kontrolu lokality Caboy. Najednou konvoj zastavuje, Kuba vyskakuje z auta Skoumič začíná hrabat v kufříku a vytahuje kyslíkovou flašku. Teprve teď mě dochází o co jde. Kubovi se na břiše objevila roztomilá červená DCS mřížka, tak se připojuje na kyslík a zahajuje léčbu. Hloubka přes 50 m s výstupem na skútru, studenou vodou a "brigádou" po ponoru udělali svoje.
U Caboy zjišťujeme, že videtelnost není nic moc a tak raději volíme jinou lokalitu.
ČT 21.5.2014. 8:30 Zastavujeme u malé bahnité kaluže s neprůhlednou vodou světle hnědé barvy. Čanis nám slavnostně představuje Fontaine de Truffe a my souhlasíme s ponorem jen proto, že víme, co je dole. Po proplávání úvodní restrikce se dostáváme do krásně vykrouženého nehlubokého tunelu o průměru 2 m, kde viditelnost vypadá na nekonečno. Proplouváme 150 m dlouhý první sifon, přeplazíme mělkou vody a pak už zapadáváme do druhého sifonu, který se skládá z nádherných klikatých chodbiček. Občasné hladiny vyzývají k vynoření a jen hloubka na počítači značí, že konec sifonu to asi ještě není. Druhý sifon končí v úzké puklině, takže hladina je sotva velká na vynoření dvou potápěčů. Vzduchu ve stagi je tak akorát, a tak se noříme zpět do sifonu a víceméně pomocí přítahů o stěny a o dno se posouváme zpět. Je to takové potápěčské dětské hřiště.
ČT 21.5.2014. 12:15 Dojíždíme za ostatními k lokalitě Saint George. Dvojče je plné a my jsme s Peťou nadržení ještě na jeden ponor. Zprávy o viditelnosti nejsou nic moc, ale i tak se vydáváme. Jeskyně nejprve klesá suťákem do 30 metrů a následně tunel impozantních rozměrů s jílovým sedimentem na dně pomalu stoupá až na hloubku kolem 10 m, kde je ve vzdálenosti 260 m komín se suchou prostorou, což se stává naším cílem. Kolem třicáté minuty ponoru jsme tam, ale vynořovat se mám nechce, tak pokračujeme na 300 m, kde se otáčíme k návratu. Cestou zpět nás pěkně žene proud, takže stačí jen občas mávnout ploutví a pozorovat, jak stěny ubíhají okolo nás.
ČT 21.5.2014. 19:00 Kurz je u konce, ale ještě musíme ukázat, že jsme si z kurzu i něco odnesli, čímž jsme složili závěrečnou zkoušku. Chtělo by to oslavu, ale jsme docela utahaní, navíc před sebou máme ještě zítra jeden ponor a cestu domů.
PÁ 22.5.2014 8:30 Klesáme po písečném splazu do vchodu jeskyně, proplaveme zúžením na 30. metru a před námi se otevírá tunel průměru 10 m klesající hlouběji, než je v našich možnostech. Jeskyně Saint Savueur nás vítá v celé své kráse. Stěny jsou tmavé a klesající dno je plné obrovských balvanů. Viditelnost kolem 20 metrů. Zastavujeme na 43 metrech a chvilku přemýšlíme, jestli si uděláme další hloubkový rekord. Kašleme na to, rekordy počkají. Téměř bez pohybu se pomaličku vynořujeme nahoru a zkoumáme všechny zákoutí rozlehlé chodby. Teď už nespěcháme, není kam. Vstupní jezero je trochu mléčně zakalené, ale i tak vidíme už z hloubky 8 m na lesknoucí se hladinu. Dlouho a pomalu dekompresíme, i když to vlastně ani není potřeba, ale nechce se nám z vody. Jakmile se vynoříme, čeká nás balení a cesta 1600 km domů. Koukám se na rybky vlnicí se v mírném proudu pod hladinou a promítám si předchozích pár dní. Nemohlo by to takle zůstat? Aspoň ještě chvilku....
----------------------------------------------------------
Napsal: Bradek
Megasupr článek. Doufám, že půjdeš do toho Radiožurnálu o tom poskytnout ten rozhovor :-))
OdpovědětVymazatP