Bišík

Je září a září je vždycky charakteristické snahou ze všech sil urvat z končícího léta co jen jde. Nejinak tomu bylo i září roku 2013 a tak bereme poslední zbytky dovolené (někteří museli dokonce vyjednat drobný overdraft) a vyrážíme chladnou ale jasnou nocí směr Bishofstein na Broumovsku. Jak už to tak bývá na dovolených s taťkou Borkem, jediné co nás zajímá je místo a čas srazu. Vše ostatní už totiž Borek víceméně naplánoval.

Dovolená by měla být především pestrá. S tímto heslem a tipem od kolegy z práce (rodáka z Police) se rozhodujeme první noc přespat někde u Nového Města nad Metují a ráno vyrazit na "turistickou" snídani do města. Úplnou náhodou jsme našli perfektní "bivak" u jezu asi 500m od centra.

Historiská továrna v Novém městě u "bivaku". Její původní účel jsme nezjistili.

V podloubích na náměstí je překvapivě hodně možností kde si užít příjemnou snídani. V restauraci, kterou jsme si vybrali (není to ta na obr.) nás fascinovala otvírací doba od 6:00 do 23:00. Tak to je šichta.

Po snídani se dostavuje ta pravá radost ze života.

Vyrazili jsme na obhlídku památek, kterých je ve městě překvapivě hodně. Julich sleduje sochu působivě umístěnou na skále nad Metují.

Braunovy sochy, karikatury místních obyvatel zaujmou i jinak "nepamátkové" typy, jako jsme třeba my :-)

Po snídani a procházce po městě vyrážíme pokračujeme kolem známé továrny na vodu Toma do Teplic a odtud prudce do kopce na Bišík. Ubytování je přímo v areálu zámečku, což je z mnoha důvodů výhodné. Je tu zázemí, ale vzhledem k mimosezóně i docela klid. Areál je plný dětských atrakcí, takže se dá do bufetu zajít na pívo aniž by se člověk musel pořád otáčet kde je Julich - je jasné, že je na trampolíně. Celkově je tu taková příjemně uvolěná atmosféra, takže donést si točené pivo ve skle na druhý konec areálu k ohni a nádobí vrátit ráno nikomu nedělá problém.

Kde najdeme Julicha je jasné - na trampolíně - hop, hop!

Hned vedle zámečku je rašelinné Černé jezírko, které v teplém dopoledni láká ke koupeli.

Po nutných procedůrách vyrážíme - jak jinak - do skal. Tentokát do oblasti Bišík - trochu na procházku a trochu na lezení.

Lezli všichni. Každý zdolával skály a kameny odpovídající velikosti a obtížnosti.

Vylezli jsme na Velkou Baštu, Uspěchance, Strážce. Na závěr dne jsme si pak s Peťou udělali "summit trip", kde jsme zdolali čtyři vrcholy kolem Mravenčí hory nejlehčím možným způsobem. 

Poslední zápis do vrcholovky (Želvička) a poslední paprsky zářijového slunce. Za pár chvil se slunce schovalo a do údolí přišla pomalu tma, zima a noční mlhy. Nejlepší čas na to zapálit oheň a ještě chvilku povykládat u ohně.

Druhý den je v plánu Teplické skalní město. Přímo do "centra" se z Bišíku dá dojít krásnou cestou za třičtvrtě hodiny.

Svačina nutná.

Vrcholky skal jsou seřízuté do jedné úrovně, která odpovídá vrcholu pískovcové kry. Jsou zde snad jen dvě výjimky - věž Vyhlídková a protější Hladomorna. A právě tyto jsme si pro jejich jedinečnost vybrali za cíl dnešního lezeckého dne.

Na vrcholu Vyhlídkové

Terén okolo Hladomory není rozhodně moc kinder friendly. Julie byla proto vystrojena úvazkem a odložena na pískoviště pod skálou.

Výledy jsou ale nopakovatelné. Při pohledu na Chrámovky nasvícené odpolením sluncem se tají dech a člověk by nejraději zůstal na vrcholku až do tmy.

Lépe je však nezůstat a užít si raději ostré ranní slunce, kterého nás vždycky zaručeně vytáhlo brzo ráno ven.

Třetí den a třetí lezecká lokalita - Supí skály.  Julie začala vyspáním v improvizovaném pelíšku. Dneska už lezení začíná i trochu připomínat lezení a tak je škoda, že je tento den lezecky poslední. Po tom, co se Julie prospala jsme vystoupili dvě populární cesty na Kanovník a Ministranta.

Taťkovi s Marcelou nedělí dovolená končí. Na závěr jsme se vydali na skálu Krásná vyhlídka, kam jsme cestou za dva body vystoupali i s Julií v nosítku. My však máme ještě jeden den a tak jdeme spát brzy a plánujeme co zítra ještě stihneme. 

Po podezřele teplé noci a ranním pohledu na nebe je nám však jedno jasné. Plány se mění. Nebe je od pohledu nacucané vodou a tak balíme a vyrážíme domů. Jakš takš ještě stíháme snídani v Dobrušce, výlet po městě se však už mění v úprk do auta v dešti.

Zbytek dovolené trávíme vařením a odpočinkem doma. Jeden domácí půlden dovolené přinesl však svoje ovoce. S žaludkem plným dobrého jídla uveřejňuji v rekordním čase tento článek :-)

Bradek