Salza Outdoor 2006

20.-26.8.2006

Tato akce měla být původně skutečně jen vodáckým výletem na Salzu, jak tomu bylo v roce 2005, kdy jsme někteří byli na Salze vůbec poprvé. Myšlenka rozšířit škálu aktivit za hranice čistě vodácké nás však provázela odjakživa a na této akci jsme si to také skutečně vyzkoušeli, a myslím, že se to stalo velmi populárním. V roce 2007 jsme s touto myšlenkou pokročili ještě dál a vypadá to, že na tradici je založeno :-)

Do Wildalpenu, který je skutečným střediskem vodáckých aktivit v Rakousku, jsme dorazili v neděli kolem čtvrté. Přijeli jsme tentokrát Fiatem Scudo půjčeným od kluků z Vodák sportu, obtěžkaným vodáckým materiálem, a pak Víťovou Feldou, která byla také plná materiálu vodáckého a canyoningového, a na střeše byly čtyři kola. Zkrátka na parádní týden všechno připraveno.

Druhý den se jdeme rozjet na lehký horní úsek. Je kolem 180 cm, takže ideální voda. Chceme ale dojet až do kempu, takže nás hned čeká Wildalpenská vlna, která patří k největším freestylovým atrakcím na Salze. Není úplně slunečno, ale radost z vody nám to nekazí, takže úsek dojíždíme docela rychle a všichni úspěšně splujeme vlnu, která je přímo u našeho kempu. Navečer máme pocit, že je ještě příliš brzo, a tak vyrážím s Petrou, Lenkou, Janou a Luckou (dobrá sestava :-) ) na soutěsku Wasserlochklamm. Zpočátku se nám zdá 3,5 eura za jakýsi potok, který nahoře teče ze sifonu (tak nám to popsal Víťa) moc, ale nakonec jdeme a rozhodně nelitujeme. Krásná soustava vodopádů a parádní obnovená stezka z dřevěných chodníčků a lávek. Nahoře skutečně potok vytéká ze sifonu, který je onen Wasserloch,ale nejprve klesá do hloubky snad 80 m, kde je koleno a potápěčům se podařilo na druhé straně 40 m zase vynořovat. Je tam i informační tabule s podrobnostmi.

V úterý jedeme z kempu Wildalpen na "Schody" - odbočka na Palfau. Je kolem 170 cm a tak si užíváme všechny peřejky a i přes nepřízeň počasí (mírně prší) dojíždíme až na konec tohoto 15 km dlouhého úseku. Večer jsme příjemně unavení, tak chvilku popíjíme a pojídáme a jdeme spát.

Další den jedme další navazující úsek od "Schodů" do kempu Saggraben (kemp "U Maďara"). Zde Salza tvoří tzv. velkou soutěsku. Do úseku najíždíme s respektem, protože vzpomínáme na minulý rok, kdy ji při 248 cm vody holky pálavistky skoro celou proplavaly a nebylo to nic pěkného. Petra, která si to minulý rok vyžrala, letos s kajakem radši úsek vynechává a ujímá se vaření, což nám taky vyhovuje. Letos je však vody opravdu nesrovnatelně méně a soutěska je příjemná. Zastavujeme se ještě na chvíli v Perličce, jedné známé peřeji, abychom se na kajaku trochu vyřádili. Voda tu má sílu, takže do svíčky to jde samo.

Úsek má jen 5 km, takže za chvilku jsme zpět v kempu, líčíme Petře zážitky a užíváme si výborné jídlo. Po jídle máme zase chuť si ještě něčím den zpestřit, a tak vyrážíme na kola. Pravostranný přítok Salzy - potok Lassing - bývá za vyšších stavů také vodácky využíván a navíc teče krásným údolím, takže jsme se rozhodli jet sem. Stoupali jsme nejprve dlouho kolem potoka, pak u již neexistujícího mostu jsme ho přebrodili a stoupali ještě chvilku do hor až do osady Klaus.Pak stoupáme ještě chvilku serpentinami a cestu nám zpříjemňuje červeň zapadajícího slunce. Od nejvyššího bodu si pak užíváme už skoro za šera asi 5 km nonstop sjezdu až ke stanu.

Další den se rozhodujeme opět pro Velkou soutěsku, tentokrát ale začínáme už od "Galerky", takže úsek má asi 11 km. Dnes splouvá i Petra na orinoku. Jako odpolední program jsme si dnes stanovili výstup na Medlingstein, vrcholek, který se tyčí u odbočky na Wildalpen. Není vysoký, ale je k nepřehlédnutí a dle mapy na něj vede krátká feráta, o které nic nevíme. Berem s sebou tedy alespoň přilby. Po chvíli bloudění a stoupání dojdeme k prvním lanům a zpočátku velmi lehce lezeme vzhůru. Pak přijde první obtížnější krátké místo (D) ale po chvilce promýšlení ho nakonec přelezeme (i když mírně krápe a železa jsou vlhká). Jdeme chvilku zase po lehčím, až dojdeme k asi 6 m vysokému stupni v mírném převisu. Zase váháme a nakonec to přelezu, ale Petra si netroufá a já ji radši nenutím. Za stupněm už je jen mírný svah v lese, a tak se velmi rychle běžím podívat na nevýrazný vrchol a pádím zase zpátky. Jenomže odkud jsem sakra přišel, když ten les je na všechny strany stejný. Chvilku bloudím a slézám pohodlnou cestou, ale úplně jinak, než jsem přišel. Za chvilku už zjistím, že jsem se na ferátu napojil kdesi pod stupněm, a tak přicházím za Petrou z druhé strany a společně jdeme ještě jednou na vrchol. Vrcholové foto a jdeme dolů. Cestou do kempu se ještě stavujeme nakouknout do Wasserfallgraben, takže do kempu přijíždíme už úplně za tmy.

Na pátek, jako perličku na závěr, jsme si naplánovali canyoning. Měli jsme informace od Waltera - místňáka z Wildalpenu, krerý se zabývá průvodcovstvím v horách, ¨je raft-guide, canyoning-guide a dělá tandemové seskoky s padákem, takže má skutečně přehled, a věděli jsme přesně do čeho jdeme, což bylo taky dobře, protože ne všechni jsme tam byli s lany tak úplně sžití. Zastavujeme dle popisu na parkovišti u cesty, hurá do gumy a vzhůru po štěrkové cestě. Zanedlouho potkáváme potok a canyoning může začít.

Zprvu skáčeme do každé malé tůňky a sjíždíme každý stupínek, abychom si to dostatečně užili. Je fakt že Walter říkal, že to bude hodně jednoduchý kaňon s málo vodou, ale tady není vůbec nic, říkáme si. Pak přijde první asi 5 m slanění. Někteří si ho dávají i dvakrát a jdeme dál. Dál byla soustava asi 8 stupňů, kde už se všichni ve slanění od vody odklání, co to dá. Úplný konec je cca 20 m slanění vodopádem, které nás definitivně přesvědčuje, že něco tady přeci jen je. Byl to skutečně kaňon tak na 2,5 hod, ale nás bylo 8 na jednu skupinu, a tak jsme tam strávili asi 5 h a hodně z toho čekáním. Vracíme se do kempu, a protože je to poslední večer, uděláme si řádný rozlučkový večírek.V sobotu už nás čekají jen ty klasické činnosti, jako je balení věcí, placení kempu a 5 hodin jazdy dom. A tak byla za námi akce, která se stala prvním ročníkem skutečných outdoorových týdnů. Cestou rekapitulujeme, vymýšlíme, zlepšujeme, přidáváme a až éterem proletí slovo Bovec, je rozhodnuto.