31.3.-1.4.2007 PAŘÍŽOV - RONOV
Již několikátým rokem probíhá tradiční akce odemykání Doubravy.Jádro podomských vodáků se akce zúčastnilo minulý rok, a rozhodli jsme se dojet i tentokrát, avšak abychom zlepšovali své dovednosti, jeli jsme tentokrát s kajakovou školou Dronte a na naši čtyřčlennou skupinku jsme dostali jednoho instruktora, který se o nás měl starat.
K Doubravě jsme přijeli poměrně brzo, avšak břehy byly plné zmateně i organizovaně pobíhajících vodáků a mezi tím se občas snažilo protlačit nějaké to auto. Nakonec, když po mostě pod Pařížovskou přehradou projeli i koně,řekli jsme si, že dnes už nás asi nemůže nic udivovat. Přijeli jsme trochu dřív, než byl sraz s Dronte, a tak jsme se šli kouknout na most, převézt auta a začít s převlíkáním. Konečně se nám ozval Jícha, vedoucí Dronte, a následoval poměrně zajímavý proces, kdy jsme se snažili se v lidské džungli nějak najít a prosekat se k sobě. Trochu nás překvapila instrukce "my jsme na druhém břehu než vy", neboť Jícha nemohl vědět, na kterém břehu stojíme, a tak jsme si představili, na kterém břehu nás předpokládá a zjistili, že jsme tedy asi na stejném. Nakonec jsme se v pohodě našli, podepsali, že jsme abstinenti, plavci, známe základy záchrany na vodě a jsme obeznámeni se základy mravní výchovy a podobně, a byl nám přidělen instruktor. V naší skupině jsme byli Víťa, Bradek, Franta a nějaký Karel, kterého jsme neznali. Petra dnes převážela auto.Nezbývalo tedy než naskočit mezi kajakáře na vodu.
Voda plynula krásně, 9 kubíků úplně stačilo, i když jsme poznali rozdíl od minulého roku, kdy bylo přeci jen menší sucho. Za první zatáčkou jsme utvořili u břehu chumel a Jícha nám dal ještě poslední takzvané "hot" instrukce a pak už jsme pokračovali ve skupinkách s přiděleným instruktorem. Snažili jsme se využívat každého kamene, vracáku a proudu a dělali jsme různé nájezdy a výjezdy představujíc si, že bojujeme o život na rozvodněné Ganze. Instruktor vše jel před námi a motivoval nás tím, že nás musí vyšťavit uplně do mrtva, což se Franty dotklo a řekl něco ve smyslu "Ty pudeš první...". Na pohodu na řece to však nemělo vliv a pokračovali jsme až k Matrinské peřeji, nejtěžšímu a nejobávanějšímu, zároveň ale také nejhezčímu místu řeky.
Tam nás už čekala Petra a referovala o pánovi na židličce, pánovi na obrácené pálavě a jiných kuriózních sjezdech, jakož i nesjezdech a bohužel také o topícím se dítěti, které nakonec vše zvládlo. Na peřeji bylo vody méně, než naposledy a tak jsme se bez obav vrhli do vln.Ačkoliv proud táhl na kámen, průjezd nebyl těžký. Někteří si sjeli peřej i víckrát a pokračovali jsme dál.
Po Martinské peřeji následuje ještě několik zábavných míst. Obzvášť jsme využlili jedno rozhraní, které krásně chytalo a
dobře se v něm dala postavit loď na špici i na záď. Dále se už řeka víceméně ulidňuje a i my jsme se už uklidňovali, protože dosud jsme využívali skutečně každý proudek a vracáček.V Ronově už na nás zase čekala Petra a pomohla nám se vysoukat s kajaků a narovnat zase naše pokroucené údy (z kajaků zalomené nohy). Na sluníčku jsme se převlékli, poděkovali instuktorům, a šli se připravit na večerní vodácký countrybál.
Na countrybále nás zpočátku celkem naštvali, když jsme dali 70Kč za lístek, načež jsme se dozvěděli, že nemáme místo na sezení v sále. Naštěstí jsme měli s sebou Víťu, který použil velmi silný argument. Nevím teda co říkal, ale zvýšil hlas, a to už samo o sobě úplně stačilo k tomu, že jsme za chvilku měli vlastní stůl. Tancovali jsme a pili, kapela spálila postupně tři zesilovače, takže akce byla vydařená. Pak nás čekalo už jen přežít ve stanech noc, která tou dobou nebývá ještě příliš teplá.
A taky nebyla. Ráno jsme konstatovali -3°C. Když však vyšlo sluníčko, bylo už dobře a my jsme se oddávali dlouhé poctivé snídani v trávě. Měli jsme v plánu ještě v neděli jet znova stejný úsek, ale tentokrát všichni čtyři i s Petrou. Teklo asi o něco málo víc vody, ale situace byla přibližně podobná. Na Martinské peřeji se podařilo Víťovi cvaknout, takže si přidal několik nových vrubů na helmu, nakonec ale v prudkém proudu vyeskymoval, takže jsme uznali, že zimní trénink na bazénu přinesl ovoce. Další cesta už probíhala bez problémů, což platí nejen o plavbě do Ronova, ale i následné jízdě zpátky domů.
Celkově jsme akci zhodnotili jako velmi vydařenou, a přestože nejde o těžkou vodu, jsme si každý odnesli několik pěkných, nebo i dramatických zážitků. Určitě se na Doubravu chystáme znovu a doufáme, že by příští rok mohlo být menší sucho a užili bychom si zase trošku jinou podobu této říčky.
Účastníci akce: Víťa Floch, Bradek Nejezchleb, Petra Tomanová, Franta Zouhar
Již několikátým rokem probíhá tradiční akce odemykání Doubravy.Jádro podomských vodáků se akce zúčastnilo minulý rok, a rozhodli jsme se dojet i tentokrát, avšak abychom zlepšovali své dovednosti, jeli jsme tentokrát s kajakovou školou Dronte a na naši čtyřčlennou skupinku jsme dostali jednoho instruktora, který se o nás měl starat.
K Doubravě jsme přijeli poměrně brzo, avšak břehy byly plné zmateně i organizovaně pobíhajících vodáků a mezi tím se občas snažilo protlačit nějaké to auto. Nakonec, když po mostě pod Pařížovskou přehradou projeli i koně,řekli jsme si, že dnes už nás asi nemůže nic udivovat. Přijeli jsme trochu dřív, než byl sraz s Dronte, a tak jsme se šli kouknout na most, převézt auta a začít s převlíkáním. Konečně se nám ozval Jícha, vedoucí Dronte, a následoval poměrně zajímavý proces, kdy jsme se snažili se v lidské džungli nějak najít a prosekat se k sobě. Trochu nás překvapila instrukce "my jsme na druhém břehu než vy", neboť Jícha nemohl vědět, na kterém břehu stojíme, a tak jsme si představili, na kterém břehu nás předpokládá a zjistili, že jsme tedy asi na stejném. Nakonec jsme se v pohodě našli, podepsali, že jsme abstinenti, plavci, známe základy záchrany na vodě a jsme obeznámeni se základy mravní výchovy a podobně, a byl nám přidělen instruktor. V naší skupině jsme byli Víťa, Bradek, Franta a nějaký Karel, kterého jsme neznali. Petra dnes převážela auto.Nezbývalo tedy než naskočit mezi kajakáře na vodu.
Voda plynula krásně, 9 kubíků úplně stačilo, i když jsme poznali rozdíl od minulého roku, kdy bylo přeci jen menší sucho. Za první zatáčkou jsme utvořili u břehu chumel a Jícha nám dal ještě poslední takzvané "hot" instrukce a pak už jsme pokračovali ve skupinkách s přiděleným instruktorem. Snažili jsme se využívat každého kamene, vracáku a proudu a dělali jsme různé nájezdy a výjezdy představujíc si, že bojujeme o život na rozvodněné Ganze. Instruktor vše jel před námi a motivoval nás tím, že nás musí vyšťavit uplně do mrtva, což se Franty dotklo a řekl něco ve smyslu "Ty pudeš první...". Na pohodu na řece to však nemělo vliv a pokračovali jsme až k Matrinské peřeji, nejtěžšímu a nejobávanějšímu, zároveň ale také nejhezčímu místu řeky.
Tam nás už čekala Petra a referovala o pánovi na židličce, pánovi na obrácené pálavě a jiných kuriózních sjezdech, jakož i nesjezdech a bohužel také o topícím se dítěti, které nakonec vše zvládlo. Na peřeji bylo vody méně, než naposledy a tak jsme se bez obav vrhli do vln.Ačkoliv proud táhl na kámen, průjezd nebyl těžký. Někteří si sjeli peřej i víckrát a pokračovali jsme dál.
Po Martinské peřeji následuje ještě několik zábavných míst. Obzvášť jsme využlili jedno rozhraní, které krásně chytalo a
dobře se v něm dala postavit loď na špici i na záď. Dále se už řeka víceméně ulidňuje a i my jsme se už uklidňovali, protože dosud jsme využívali skutečně každý proudek a vracáček.V Ronově už na nás zase čekala Petra a pomohla nám se vysoukat s kajaků a narovnat zase naše pokroucené údy (z kajaků zalomené nohy). Na sluníčku jsme se převlékli, poděkovali instuktorům, a šli se připravit na večerní vodácký countrybál.
Na countrybále nás zpočátku celkem naštvali, když jsme dali 70Kč za lístek, načež jsme se dozvěděli, že nemáme místo na sezení v sále. Naštěstí jsme měli s sebou Víťu, který použil velmi silný argument. Nevím teda co říkal, ale zvýšil hlas, a to už samo o sobě úplně stačilo k tomu, že jsme za chvilku měli vlastní stůl. Tancovali jsme a pili, kapela spálila postupně tři zesilovače, takže akce byla vydařená. Pak nás čekalo už jen přežít ve stanech noc, která tou dobou nebývá ještě příliš teplá.
A taky nebyla. Ráno jsme konstatovali -3°C. Když však vyšlo sluníčko, bylo už dobře a my jsme se oddávali dlouhé poctivé snídani v trávě. Měli jsme v plánu ještě v neděli jet znova stejný úsek, ale tentokrát všichni čtyři i s Petrou. Teklo asi o něco málo víc vody, ale situace byla přibližně podobná. Na Martinské peřeji se podařilo Víťovi cvaknout, takže si přidal několik nových vrubů na helmu, nakonec ale v prudkém proudu vyeskymoval, takže jsme uznali, že zimní trénink na bazénu přinesl ovoce. Další cesta už probíhala bez problémů, což platí nejen o plavbě do Ronova, ale i následné jízdě zpátky domů.
Celkově jsme akci zhodnotili jako velmi vydařenou, a přestože nejde o těžkou vodu, jsme si každý odnesli několik pěkných, nebo i dramatických zážitků. Určitě se na Doubravu chystáme znovu a doufáme, že by příští rok mohlo být menší sucho a užili bychom si zase trošku jinou podobu této říčky.
Účastníci akce: Víťa Floch, Bradek Nejezchleb, Petra Tomanová, Franta Zouhar
Žádné komentáře:
Okomentovat