Jednou, po zdařilé akci na Malé Fatře, vznikla podivná myšlenka udělat extrémní přechod tady u nás v Moravském krasu. Ŕíkám jednou Frantovi:"Napadlo mě udělat přechod krasu, a aby to byl aspoň trochu hardcore, půjdeme ho nonstop!", "..a v zimě!", na to Franta,"... a v noci!", dodal jsem. A tak nějak se to chytlo, takže jsme domluvili termín ještě s naším kamarádem Michalem, který byl jediný, kdo do takové akce šel s námi.
Vyrazili jsme kolem šeté večerní z Podomí. Autobusem jsme jeli do Blanska, kde jsme měli sraz s Michalem a hodinu pauzu. Dali jsme pivo a znovu prošli plán.
Pojedeme do Sloupu, což je prakticky nejsevernější cíp Moravského krasu. Dále Pustým žlebem, nahoru na Macochu, přes Vilémovice - Jedovnice - Rudici - Křtiny do údolí Říčky a tím až k hospodě u Jelena. Zde vylezeme na silnici a zbytek už projdeme po silnici až na Hády, kde se pokocháme výhledem na Brno a pojedeme zpět.
Na autobus už jsme nastupovali za úplné tmy a ve Sloupě jsme byli asi kolem půl sedmé večer. Hned vyrážíme do Pustého žlebu. Cesta jde dobře, hned dáváme první energy drink a tlacháme. Za chvilku už stoupáme Salmovkou na Macochu, kde si užíváme setmělou a zcela vylidněnou vyhlídku. Nemeškáme ale dlouho a jdeme dál. Z Macochy jdeme klasickou cestou do tzv. Vintoků. To už jsme pod Vilémovicemi a stoupáme zase nad ně. Z vilémovic se vydáváme divoce přes pole, abychom si užili hluboký sníh.
U Jedovnic poprvé moje tělo přestane chápat podivný životní režim a strávím asi půl hodiny ve křoví. Když organizmus přesvědčím, že nebude tak zle, jdeme dál na Rudici. Tam jsme asi kolem desáté večerní a začíná se pořádně ochlazovat. Odhadujeme asi na -14°C. Když ale uvidíme v Rudici rozsvícenou hospůdku, hned se shodneme, že malá zastávka nám prospěje. Se zářivým úsměvem vstupujeme do hospody. Paní vedoucí krouží s mopem po místnosti a nevypadá na to, že by nám chtěla uvařit čaj, což se ostatně potvrzuje, jakmile se jí pokusíme zeptat. Vykáže nás ven a tak místo pohůdky v hospůdce si nalijeme na schodech před hospodou čaj z termosky a za neustálého mírného poskakování a hýbání se skřoupeme jednu tatranku.
Z Rudice jsme šli do Křtin po široké lesní cestě, takže cesta opět obíhala rychleji. Je pravda, že za každou zatáčkou jsem říkal, že tady už to znám, že už jsme tam, ale i tak jsme se zase pohli. Do Březiny už je to jenom kousek, a tak už jsme brzo slézali k Hádku a do údolí Říčky. Tady se porvé začala výrazněji projevovat zvýšená zátěž těla. Michal zjistil, že má mokré nohy a začíná mu slízat kůže na chodidlech. Já jsem strávil další čtvrthodinku ve křoví a dále jsem se rozhodl pojídat už jen gumové medvídky. Cesta už se ale krátí, a tak spěcháme údolím dál. I když tuhle cestu dobře znám, po třiceti kilometrech v noci ve sněhu má určité neopakovatelné kouzlo.
Bavíme se teď už myšlenkou, že postel a teplý čaj se blíží. Zároveň nás ale trochu znervózňuje myšlenka, že kolem třetí hodiny asi z Klajdovky nic nepojede. Franta nám nakonec svěřuje, že jako zadní vrátka si domluvil Víťu, že kdyby bylo nejhůř, tak že nás zachrání. U hospody u Jelena stoupáme na asfaltku a na Klajdu docházíme po ní. Moc aut tu touhle dobou nejede. Radostně si ještě uděláme fotku s cedulí Brna, a jdeme čekat před Klajdu na Víťu.
Koukáme na Brno a jsme navlečení ve všem, co máme, to je, že všichni máme čepice a Michal dokonce kuklu. Krátíme si čas focením, koukáním po autech a podobně. Najednou vyběhne z hotelu nějaký sekuriťák a začne nás z celkem pochopitelných důvodů vyslýchat. Nemůžeme mu vysvětlit, že jsme právě přišli ze Sloupa a teď, ve tři v noci tady čekáme na našeho kamaráda, až pro nás přijede. Nakonec nás nechá a pozorně nás pozoruje spoza okna.Radostně pak máváme na Víťovu červenou Feldu, když po hodince čekání dorazí. Ten nás pak rozveze domů a kolem půl páté jsme v posteli a spíme.Suma: 38 km, 9,5 hod chůze. Nevím proč, ale mám akce tohoto typu rád. Člověk si většinou sáhne na dno, nebo alespoň blízko k němu a posune si zase o něco hranice. Ví, že to, co se mu před tím zdálo, že nemůže nikdy přežít, vlastně nic není a to dodává velkou dávku klidu při řešení trošku vyhrocených situací na horách v jeskyni a pod. Docela bych si to zopakoval v podzimní pohodovější verzi. Uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat