Samá voda v PodRychlebí

Žulová, uhelná, nebo vápenná? Samá voda! Ano, opravdu, všude tam je. To bylo taky rozhodující, když jsme dostali nabídku přidat se k taťkovi na prodloužený víkend v podhůří Rychlebek. Není však čtyřměsíční dítě příliš malé na volné stanování?? Je! A proto tedy:


PROLOG:
Je deset dní po zakoupení Hradní svíce (pracovní název "nového" auta - je to totiž taková krabice, se kterou se dá užít spoustu srandy) a zároveň pět dní před odjezdem. Kdo zná Berlingo, ví, že se v něm bez nějakých vážnějších úprav nedá spát, navíc pak za podmínky zachování funčního zadního sedadla pro Julicha. Přesto se té myšlenky nechci vzdát a tak přemýšlím, kudy chodím. Jednoho večera, po dvou pivech značky Klasik přichází velice jednoduchá myšlenka (že mě to nenapadlo rovnou :-) ) - není místo, tak ho přidáme. Postupně se rýsují další detaily řešení, které promění "malé" Berlingo na slušný Campervan. V neděli večer odjíždíme do Horbnachu nakupovat. Materiál je, jen pořád nařážím na potřebu soustružit a nemám kde. Po vyčerpání všech klasických možností jsem objevil soustruh u souseda... Zbývá jen se tam protlačit... Na druhý pokus s lahvinkou vína se daří a tak ve středu večer obrábím poslední díly pro spaní ve Svíci, následně montuju, balím a odpadám.
Odjezd je naplánován na 8:00, jaké je však naše překvapení, když ráno téměř odjíždíme a je 7:00?? Nojo, je všední den a vzbudil nás budík v "pracovním" režimu. Nevadí, dobalíme a povalíme. Do Svíce neskutečná halda věcí včetně pěti matrací a kočáru zapadá docela v pohoně. Hurá, jedéém!

ZPĚV PRVNÍ:

Cesta trvala 2,75 hod, délka 202 km, průměrná rychlost celková 73 km/h, průměrná rychlost na dálnici 120 km/h, průměrná spotřeba 6,6 l/100km, bez servisních zastávek, čili v pohodě. Prvním cílem bylo okolí Žulové.

Lomy ke koupání v okolí Žulové

Nejprve jsme vyrazili na obhlídku pěšmo. Prošli jsme okolí lomu Vycpálek, které je díky členitosti na horký letní den dobrá volba. Dle všeho tu turistika moc nekvete, protože červenou značku jsme místy nacházeli jen se štěstím. Poslení metry byly po asfaltě, takže po návratu jsme byli docela spaření a těšili jsme se na koupel v lomu Granitz (někdy též Transgranit). Lom rozhodně nebyl liduprázdný, ale ani nijak přecpaný a tak jsme se vydrželi celé odpoledne cachtat. Zkrátka samozřejmě nepřišla ani Julie, které se učila řídit malé plavidlo a nořit se do lomové vody. Odpoledne už tam byla celá.

Koupání v lomu Granitz

Koupání v lomu Granitz

Když už jsme byli dokonale vyvodnění a teplota klesla na krásných 30°C, přejeli jsme na prohlídku a okoupání k dalšímu lomu Rampa. Tenhle lom je jiný než všechny ostatní - má skoro ze všech stran kolmé stěny, takže působí docela tajemně. Nabízí možnosti ke skákání až z 18 m a díky kolmým stěnám je voda nezkalená a pěkně čistá. Na druhou stranu je tu plno stanů, koupačů a pařmenů, takže by to chtělo asi trochu jiný termín, než nejteplejší víkend v roce, navíc ještě prodloužený.
Ve večerním šeru jsme pak přejeli na místo, kde jsme se na další dvě noci zabydleli - do lomu Štachlovice nedaleko Vidnavy. Ač to zní neuvěřitelně, byli jsme za dnešek tak vyrochnění, že jsme na večerní koupel už ani neměli chuť. Večerní vaření trochu uspíšily hromy, které se začly ozývat s čím dál větší frekvencí. Tak a proběhne test naostro! Rychle rozbalujeme spaní a všechny součásti campervanu a přesně s první kapkou zalézáme do příbytku. S námi tam zalézá i Borek s Marcelou a jen koukáme, jak venku bouří. Ať si bouří, my jsme v campervanu!

Před bouří v campervanu

Při bouřce trochu zatáhneme, ať nám nefouká do ložnice

Po bouřce se plachta vyroluje, ať je výhled

ZPĚV DRUHÝ:

Noc na matračkách ve Svíci byla v pohodě, Julich si snad ani nevšimla, že není doma a vyspávala, dokud ji neprobudilo horko.

První ráno v campervanu

Ráno jsme se rozběhli do všech stran, abychom si pořádně prohlédli lom. Na koupání paráda. Sice u "hlavního" vstupu se skoro tvoří fronta, ale je tu spoustu dalších, při troše šikovnosti použitelných vstupů. Už po prvním ranním koupání ale začalo být pekelné vedro, takže nezbývá než ukořistit místa ve stínu a střídat koupání s odumíráním pod stromem.
Borek vyrazil na obhlídku nedalekého kaolinového lomu, který ale prý není zas tak úžasný, aby mělo cenu se tam ve vedru přesouvat.
Kolem druhé hodinu odpolení přijelo jedno polské auto - říkali jsme si, proč tu žádní Poláci nejsou, když to mají tak blízko a vida! Za chvilku druhé, třetí a padesáté a pak už to vypadalo jak v Krakowě při návštěvě papeže. Protože auta už nebylo ani kam dávat, začlo různé motání, uhýbání, měnění a dokonce i poponášení!
Chvilku jsme na to pobaveně koukali a pak se Radek a Borek raději vydali na procházku na Žulový vrch, kde na samém vrcholu má být také zatopený lom. Úplně jsme netrefili parkoviště, takže jsme si neplánovaně prohlédli také Kaltenstein s rozpůleným bergfritem. Červená značka (opět dost nepoužívaná), která nad Mariiným pramenem vede korytem potoka (nebo potok teče po staré cestě?) je opravdu moc pěkná. Zato na roztopené asfaltce se tvoří jezevčici Myšce asfaltové pohorečky. Nevadí, už tam budem!
Samotný lom na Žulovém vrchu (Brankopy) je sice romantický, ale kvalita vody na koupání moc není.
Po návratu jsme se opět oddávali vodním radovánkám. Krom ježdění na lanovce jsme taky hráli hry s lovením chlazených piv uložených na provázku v hloubce.

Lanovka v lomu Štachlovice

Odlovený konec provázku vedoucí k pivům

Večer opět přichází bouřka, naštěstí tentokrát ne tak rychle, takže jsme se stihli v klidu připravit. Večerní posezení v campervanu u vína při bouřce zvládáme tentokrát i s Formákovýma v šesti.

ZPĚV TŘETÍ:

Ráno jsme si dali ještě závěrečnou koupel na rozloučení s lomem a vyrazili jsme na výlet do Račího údolí. Je tu nová asfaltka, takže na kočár ideální. Raky jsme bohužel nespatřili a protože jsme s kočárem nemohli z údolní asfaltky, po pár kilometrech jsem to otočili a přesunuli se raději k zaplavenému uhelnému lomu Pelnář u Uhlelné, kde jsme využili pohostinní místní hospůdky.

Hospůdka u lomu Pelnář

Po několikerém odpoledním vykoupání jsme se vydali na procházkové kolečko okolo lomu, jehož cílem bylo nalezení vhodného místa na spaní. Našli jsme jich hned několik, ale vyhrálo ubytování Pod Dubem.

U lomu Pelnář

Ráno Pod Dubem

ZPĚV ČTVRTÝ, POSLEDNÍ:

Ani čtyři dny trvající víkend není nekonečný a tak jsme měli před sebou poslední den na Žulovsku. Vydali jsme se prozkoumat ještě lom Vaněk kousek od Žulové, který má být romantickou trampskou legendou. Ve srovnání s předchozími navštívenými lomy nás nijak zvlášť nezaujal, ale koupel jsme samozřejmě vynechat nemohli.
Měli jsme ještě v plánu navštívit Nýznerovské vodopády neboli vodopády Stříbrného potoka. Vede k nim od parkoviště celkem krátká asfaltka, takže zase ideální na kočárek. Jsou to dva menší stupně zařízlé do žulového prahu. K jednomu z nich se dá slézt po schůdkách, ke druhému člověk musí skákat po kamenech.

Cesta k druhému Nýznerovskému vodopádu

"Schovanější" ze dvou Nýznerovských vodopádů

Kousek pod parkovištěm je pstruhárna, kde jsme si dali čerstvého pečeného pstruha. Přímo u pstruhárny jsou k vidění snad všechny vývojové stupně pstruhů od dvoucentimetrových rybek v kádi po půlmetrové "matky" v jednom z mnoha rybníčků. Čas neúprosně běžel a tak nezbylo, než se rozloučit a vydat se na cestu domů.

ZÁVĚR:

Žulovsko a celé podhůří Rychlebek je docela nevídaný kraj. Ze spousty nových asfaltek, přístřešků a naučných tabulí je vidět, že tady byly nainvestovány velké peníze do podpory turistického ruchu. Jak se zdá, zatím bez významného efektu. Komerce sem zatím nepronikla, stánky s plastovými rádobysuvenýry a párkem v rohlíku jsme tu nespatřii. Lomy nejsou sice extra kvalitní z hledniska potápění (ale je šance, že v některých ročních obdobích to bude jinak) o to však přívětivější na koupání. Volné kempování v lomech (nebo i jinde) tady vůbec není problém, o koupání ve všech možných vodách a pobývání u nich ani nemluvě.
Celkem jasné je, že to takto dlouho nebude, tak nezbývá než doufat, že pár návštěv tohoto kraje stihneme ještě dokud je takový, jaký je.