Tato akce patřila k těm dlouho plánovaným, a tak ani pracovní neschopnost v předcházejícím týdnu nebyla schopna nám plány zhatit. Byli jsme rozhodnutí tentokrát přespat ve stanu (však je to stejný jak v autě, ne?). Když mě však celou čtvrteční noc samovolně přepadaly myšlenky na to, jak to udělat, abychom nespali ve stanu, ale v autě, uznal jsem, že to asi stejné není a provedl klasickou úpravu Svíce na camper van.
Vyjeli jsme z Bílovic už v pátek, tentokrát neobvykle v pohodě (volno v týdnu bylo znát) a namířili jsme to nejprve do Podomí, kde proběhla grilovačka u kamarádů a decentní večírek. Decentní večírek se ale trochu natáhl, takže vyrážka v sedum, jak jsme měli původně v plánu, se plynule změnila na vyrážku v půl jedenácté. Na lom tedy dojíždíme kolem poledne, kdy druhá skupina ve složení Petr, Katka, Lůca už je na místě. Po krátké obhlídce terénu a přetahání potápěčského krámoví jdeme na to.
První ponor je seznamovací, máme za cíl trefit skanzen, dále objet kolečko kolem lomu a pak se zanořit ke kesonu. Napoprvé skanzen netrefujeme, protože plujeme moc vysoko, tak jdeme aspoň do kesonu. Motivace v podobě keše 5/5 ve pod vodou je ale velká a tak jdeme ještě z kesonu po drátech na skanzen. Barák nalezen, podezřelé místo, kde jsme keš čekali, nalezeno, ale keš nikde. Nu nic, vzduchu ubývá a tak musíme zpět.
Po vynoření chvilku vegetíme, domlouváme nějakou další signalizaci pod vodou, a řešíme kde asi je ta keš. Nahoře je střídavě deštivo a tak holky střídavě vyráží na procházky po okolí a schovávají se před deštěm k zelňačce a svařáku v bufetu.
Druhý ponor dáváme už za podvečerního šera. Po zaplavání do skanzenu na "ono místo" se radujeme. Keš je tam! Někdo asi logoval na suchu, nebo byla prováděna údržba. Logujeme se a radujeme se z úlovku. Šero vytváří v lomu zajímavou temnou atmosféru, kde z šedomodré vody vystupují černé obrysy skal spadající příkře do hloubky. Dá se plavat i bez světla a pozorovat potemělý lom, ale pokud chce člověk vidět něco podrobhnějšího, musi sáhnout po
baterce. Máme štěstí, z šera se před námi vynořuje výrzný výběžek na jehož horní hraně je známá prolézací díra. Na závěr jsme se zastavili u plata, kde zkoušíme výměnu flašky, zavírání ventilů a další hrátky. Po 68 minutách velice příjemného ponoru se pomalu vynořujeme. Po následném zběsilém úprku do křoví jsem konstatoval, že větší flaška než 15l pro mě nemá cenu, protože stejně nevydržím déle nemočit.
V sobotu večer jsme ještě krátce poseděli v bufetu a poměrně záhy odpadli. Ještě před spaním jsme nainstalovali plachtu, kdyby něco. A "něco" celkem rychle přišlo. Déšť, který začal chvilku po usnutí vydržel až do pozdních ranních hodin. Měli jsme ale štěstí, kolem deváté déšť ustal a tak můžem v pohodičce posnídat u vody na lavečkách. Na neděli byl v plánu ještě jeden ponor se zaplaváním do nejhlubší etáže lomu. Začli jsme prudkým zanořením ke kesonu. Při domluvě v kesonu ve dvaceti metrech se najednou zčeřila hladina a s námi v kesonu se objevilo něco co vypadalo jako potápěč, ale mělo to malinkatou masku, dlouhé plotve, stříbrný neopren a žádné harampádí na sobě. Vynořilo se to, pozdravilo, dalo dva nádechy a zmizelo zase do šera. Divná ryba!
My si tedy domlouváme azimut a mizíme také v šeru k hraně, za níž stěna padá kolmo už do úplné tmy. Ze tmy se vynoří dvě světýlka a dva potápěči proplujou kolem nás opačným směrem. Pak už nezbývá než se spustit k pokladnu na dně. Přeplouváme nejhlubší etáž a na opačné straně se vynořujeme do 10m v hrozné viditelnosti. Plujeme ještě k díře, kde proplouváme s flaškama před sebou a končíme opět u skanzenu, kde je spousta věcí k vidění. Škoda jen, že není lepší voda! Na střeše domku sedí zase ta divná ryba a kouká na nás. Vypadáme asi že nás znervózňuje, tak ukazuje OK a my na rybu taky OK. Po rozloučení se skanzenem a valve drillech na pauze ve čtyřech metrech se spokojeně vynořujeme. Máme odpotápěno, škoda, ještě by se dalo lecos vymyslet :-)
Po sbalení jsme vyrazili na procházku na Toulovcovy maštale. Trasa místy není úplně kočárková a krom skalních chodeb jsme objevili také neskutečná ložiska borůvek (samozřejmě za nějakým plotem), takže se nám procházka docela natáhla. Před rozloučením jsme ještě nahodili myšlenku, že bychom se na Leštinku vrátili zase za týden na noční navigační hru. A jak to asi dopadlo? Jdeme na tó!
Vyjeli jsme z Bílovic už v pátek, tentokrát neobvykle v pohodě (volno v týdnu bylo znát) a namířili jsme to nejprve do Podomí, kde proběhla grilovačka u kamarádů a decentní večírek. Decentní večírek se ale trochu natáhl, takže vyrážka v sedum, jak jsme měli původně v plánu, se plynule změnila na vyrážku v půl jedenácté. Na lom tedy dojíždíme kolem poledne, kdy druhá skupina ve složení Petr, Katka, Lůca už je na místě. Po krátké obhlídce terénu a přetahání potápěčského krámoví jdeme na to.
První ponor je seznamovací, máme za cíl trefit skanzen, dále objet kolečko kolem lomu a pak se zanořit ke kesonu. Napoprvé skanzen netrefujeme, protože plujeme moc vysoko, tak jdeme aspoň do kesonu. Motivace v podobě keše 5/5 ve pod vodou je ale velká a tak jdeme ještě z kesonu po drátech na skanzen. Barák nalezen, podezřelé místo, kde jsme keš čekali, nalezeno, ale keš nikde. Nu nic, vzduchu ubývá a tak musíme zpět.
Po vynoření chvilku vegetíme, domlouváme nějakou další signalizaci pod vodou, a řešíme kde asi je ta keš. Nahoře je střídavě deštivo a tak holky střídavě vyráží na procházky po okolí a schovávají se před deštěm k zelňačce a svařáku v bufetu.
V sobotu večer jsme ještě krátce poseděli v bufetu a poměrně záhy odpadli. Ještě před spaním jsme nainstalovali plachtu, kdyby něco. A "něco" celkem rychle přišlo. Déšť, který začal chvilku po usnutí vydržel až do pozdních ranních hodin. Měli jsme ale štěstí, kolem deváté déšť ustal a tak můžem v pohodičce posnídat u vody na lavečkách. Na neděli byl v plánu ještě jeden ponor se zaplaváním do nejhlubší etáže lomu. Začli jsme prudkým zanořením ke kesonu. Při domluvě v kesonu ve dvaceti metrech se najednou zčeřila hladina a s námi v kesonu se objevilo něco co vypadalo jako potápěč, ale mělo to malinkatou masku, dlouhé plotve, stříbrný neopren a žádné harampádí na sobě. Vynořilo se to, pozdravilo, dalo dva nádechy a zmizelo zase do šera. Divná ryba!
My si tedy domlouváme azimut a mizíme také v šeru k hraně, za níž stěna padá kolmo už do úplné tmy. Ze tmy se vynoří dvě světýlka a dva potápěči proplujou kolem nás opačným směrem. Pak už nezbývá než se spustit k pokladnu na dně. Přeplouváme nejhlubší etáž a na opačné straně se vynořujeme do 10m v hrozné viditelnosti. Plujeme ještě k díře, kde proplouváme s flaškama před sebou a končíme opět u skanzenu, kde je spousta věcí k vidění. Škoda jen, že není lepší voda! Na střeše domku sedí zase ta divná ryba a kouká na nás. Vypadáme asi že nás znervózňuje, tak ukazuje OK a my na rybu taky OK. Po rozloučení se skanzenem a valve drillech na pauze ve čtyřech metrech se spokojeně vynořujeme. Máme odpotápěno, škoda, ještě by se dalo lecos vymyslet :-)
Všechny fotky z akce jsou k nalezení ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat