Nemá to s outdoorem vůbec nic společného, omlouvám se. No i když adrenalinu si člověk při nečekané hospitalizaci užije aj tak dost. Hlavně my polodivocí lidé můžeme být nemocniční mašinerií poněkud vyplašeni, proto vkládám „návod na přežití“.
Pakliže budete mít čas se na špitál připravit, doporučuju následující:
- zajistit si nějaké zvučné jméno lékařské kapacity, které zajistí, že vás sestra na příjmu nepošle .... v lepším případě domů hned od dveří. Jen pozor, neplést jméno lékaře, který má být klíčem k přijetí do nemocnice s posledním užívaným lékem, aby pak člověk v horečce neoznámil, že ho posílá např. doktor Klabax...
- nenechat se odradit úkoly prověřující způsobilost k přijetí do špitálu – kupříkladu kdy vás sestra pošle pro vzorek moči a opomene vysvětlit, kde se nachází WC. No možná je normální plnit ten kalíšek na chodbě, nevím...
- vytrvat, dokud se člověk neprobojuje k lékaři, protože ten už obvykle uzná, že vám něco je a laskavě svolí k přijetí
- nenechat se vyplašit sesřičkami na chirurgickém oddělení, které se roztomilým hláskem vyptávají na různé informace, napřiklad koho kontaktovat v připadě úmrtí. Potom vesele zahlaholí, že dostanete andílka na cestu (= nemocniční košili, jak jsem posléze zjistila), šoupnou vás na kolečkovou postel a provezou rachotícíma lítačkama na operační sál a tam popřejí krásné sny...
- projevit trpělivost, když přichází pořád noví a noví lidé, dloubou vám do břicha a dotazují se, zda to bolí...Jo, sakra, bolí, už jste pátej!!!
- zásobit se vlastním toaletním papírem, neboť ten nemocnice NEDOPLŇUJE. Při troše štěstí ještě dopotřebujete roličku nějakého štědrého mecenáše, co ji na WC zanechal, ale běda pak...
- vzít si sluchátka na noc – NUTNÉ, VELMI CHYBĚLY – a do nich si pouštět nějakou uklidňující muziku typu soft gothic metal, nebo cokoliv jiného, co spolehlivě přehluší všechen nemocniční chrapot, klokotání, skřípání, brblání, sténání, klapot, šramot a navíc zajistí, aby člověk nepočítal noční rozjezdy
- nedat se vtáhnout do nesmyslných soutěží ambiciozními spolupacienty. Je opravdu úplně jedno, kdo bude mít dříve vytaženou kanylu, komu dřív klesne teplota, nebo kdo dřív vstane z lůžka (opravdu netuším, proč na tom té paní s operovanou nohou tak strašně záleželo...)
- nenechat se nachytat sestrami, jak podřimujete s novinami, s obrázky bodrých mnichovanů s tuplákama a šniclama, rozloženými na operovaném hladovém břiše
- no a zcela na závěr: nenechat se vyhodit ze špitálu jenom proto, že se v pátek na oddělní maluje. I když...každý důvod dobrý, jen když už si člověk celé to martyrium musí prožít, je lepší odcházet ošetřen a zdráv
Hodně štěstí a málo zážitků tohoto typu
Linďáč
Ahoj Barbuch, promiň, ale musel jsem smazat tvůj komentář. Nevím proč, ale nějak to podělalo načítání tohoto článku. R
OdpovědětVymazat