Vysočina

21.6.2008

Prázdniny se neodvratně blíží, a je potřeba se na ně rozcvičit, abychom pak nebyli překvapení tím, že pořád někde bloumáme po lesích, spíme pod stanem a užíváme si jiné pohody.

Jako psychickou přípravu na toto období jsme zvolili výlet na Vysočinu. Vlastně to bylo dokonce takové malé souvýletí. Začalo to výletem do Ámošky, kde jsme s Jindrem odstrojovali komín. Po příjezdu domů, který jsem plánoval na osmou jsme kolem půl desáté vyrazili už oba na chalupu do Prosetína. Tam jsme vzbudili učící se Elišku, pojedli stejky, poklábosili a blaženě usnuli.

Ráno po snídani jsme vyrazili dál na sever a za vesnicí Kadov v lese jsme nechali auto a vyrazili směr Blatiny. Zde jsme si pohráli s informačním kioskem, naobědvali se místních speciálních klobás a piva a pokračovali jsme na Drátník. Vybrali jsme nejjednoduší trasu a kolem slaňujících borců, sice v kalhotech Mamut, ale jinak ve vietnamských teniskách a s jednou starou smycí, jsme vystoupali na vrchol. Krásný rozhled, snad ještě hezčí než ze samotných Devíti skal.

Z Drátníku jsme pokračovali po klasických turistických trasách až na vrchol Devíti Skal, kde jsme si také zpestřili pobyt na vrcholu polezením po malých skalkách.

Pak jsme už spěchali zpět k autu, neboť ten večer bylo před námi ještě jedno lákadlo. Bigbeatový festival v Starči u Třebíče. Po drobných problémech s parkováním jsme se vydali do centra dění. Již zdáli byl slyšet zvuk z kvalitní aparatury a při podrobném zkoumání jsme museli uznat, že organizačně je vše zvládkuto opravdu perfektně. Na pódiu se vystřídalo asi 5 kapel pocházejících většinou z 70-80. let, ale v kotli pařili staří, mladí, opilí, střízliví, zkrátka všichni. Některé skupiny vynikaly nad kategorii zábavová kapela opravdu nevídanou kvalitou hudby. Když jsme šli po půlnoci spát, zábava zdaleka nekončila, a jak jsme se později dozvěděli, nádvoří utichlo až kolem čtvrté.

Ráno na nic nečekáme a vyrážíme domů. Dáme si ještě krátkou zastávku na benzínce na kafe a drobnou snídani a než začla největší vedra, byli jsme už doma. Ještě že tak.

Bylo potřeba se nachystat na rodinnou session na Hořicích, kam v rámci tréninku vyrážím se Sebem na kole. Lidí bylo tolik, že ani moc nevadilo, že po náročném víkendu občas pospáváme.

Sjezd z Hořic do Bílovic představuje 22km naprosto pořád z kopce. Lahůdka. I tak jsme ale unavení a musíme zregenerovat na pracovní týden.