12.-15.7.2007
Léto začlo. Plánů spoustu a jeden z nich - výlet do Rakouska na feráty máme právě před sebou.
Euforie se na průběhu značně podílela, a tak se krátce sbalíme a vyrážíme. Téměř až cestou zkoumáme v průvodci, co budeme vlastně dělat.Cílem na první den je Oetscher - první opravdu horský vrchol na cestě do Rakouska z kterého průvodce slibuje výhled na dvě třetiny Rakouska. Předpověď známe jen přibližně, ale už před hranicemi vidíme nedobře vypadající hranici oblačnosti.
Optimismus nás však neopouští a jedeme dál. Cestu v Rakousku už jedeme v dešti a za čtyři hodinky už stojíme v horském středisku Lackenhof, které v dešti a v létě vypadá opuštěně a chmurně. A taky je. Na nebi těžké černé mraky a po chvilce chození po prázdném městečku jsme celkem mokří. Vrátíme se tedy radši zase do auta, najíme se a uvidíme co udělá počasí.
Kolem dvanácté hodiny mraky zřídly a náš neutuchající optimismus až naivismus nás nechtěl nechat sedět dál v autě. Bylo nám jasné, že výhledy z Oetschru bychom si dnes určitě neužili a tak se rozhodujeme pro výlet do Oetschergraben. Průvodce popisuje trasu na 9 hod, kterou jsme se rozhodli si značně zkrátit vzhledem k pozdnímu startu. Zastavili jsme autem u stanice lanovky a dle popisu jsme začli stoupat přímo pod lanovkou. Byla tam docela vysoká tráva a tak jsme měli za pár set výškových metrů úplně mokré boty. Šli jsme ještě kousek a i bez mapy (doma jí bylo dobře) jsme pochopili, že nejsme pod správnou lanovkou. Podle plánku vytištěného z internetu jsme se nakonec rozhodli vystoupat až na Kl. Oetscher, dále sestoupit do sedla Riffel Stl. a dál pokračovat už po správné stezce. Když jsme došli do sedla, měli už jsme hodinu zpoždění. Ze sedla jsme za chvilku byli na druhé straně pohoří, kde jsme si vyždímali boty a pokračovali dále do údolí Oetscherbachu. (Všechno se tady jmenuje Oetscher-něco) Cesta údolím byla opravdu krásná a potkali jsme jenom jednu rodinku. Prošli jsme postupně okolo obou vodopádů Schleierfall a Mirafall) a kolem zajímavé turistické chaty Oetscherhias nalepené u skály. Protože jsme tušili, že času je už málo, šli jsme poměrně ostrým tempem a po pěti hodinách jsme se dostali k nádrži s elektrárnou a zajímavou lanovkou. Zbývalo nám podle průvodce projít už jen 3 km Hintere Tormauer a z obce Erlaufboden se vydat přes hřeben zase zpět do Lackenhofu. Tehdy jsme pochopili, že časy uvedené v průvodci jsou naprosto nereálné i jako čistý čas chůze. Kolem půl sedmé jsme dospěli do Erlaufboden.
Jsme už docela dost hotoví, jíme poslední chleba a kalkulujeme, jak dlouho nám bude trvat cesta zpět. Začíná se smrákat. Po půlhodině chůze po silnici jsme na místě, kde máme odbočit vlevo po lesní cestě do stráně. Je už docela šero a začíná být zima. Značení je v těchto místech mizerné. Nikde žádná směrovka, jen názvy cest. K fyzické únavě a pálení mokrých šlapek se začíná přidávat nervozita, protože už za úplné tmy stoupáme v kličkách do nekonečného kopce a nejsme si úplně jistí, že jdeme správně. Víme však, že velkou část cesty máme ještě před sebou. Nadáváme na průvodce a na značení, ale měli bychom nadávat hlavně na sebe, protože jsme vyrazili jak utržení z řetězu, bez informací a bez mapy. Tehdy jsem se zařekl, že bez mapy už nikdy nikam nejdu. Když spatřujeme v lese první dřevěnou cedulku Lackenhof, zvedne nám to trochu náladu a pokračujeme dál. Kilometry přibývají už už jen pomalu, zato bolest nohou (přesouvá se pěkně z kyčlí na kolena, kotníky a zase zpátky) postupuje rychle.Trochu nás pobaví cedule, kde Lackenhof je 1:30, za dvacet minut cesty 1:45 a za další půl hodiny zase 1:30. K autu už docházíme z posledního, krátce vaříme, zavrhujeme dnešní přejezd do Kaiserbrunnu a v 23:30 jdeme rychle spát jen na sklopených sedačkách v autě.
Spánek na sedadlech auta nebyl nic moc, a tak jsme se vzbudili v pátek kolem osmé. Při snídali jsme zhodnotili, co všechno nás po včerejšku bolí a shodli jsme se na tom, že zařadíme odpočinkový den. Přejeli jsme do Kaiserbrunnu, a šli se jen na chvilku projít kolem krásné říčky Schwarzy a nakouknout do Weichtalklamm.
V sobotu jsme ještě nebyli úplně zregenerovaní, bolest nohou ještě doznívala, ale nechtěli jsme už meškat a vyrazili jsme na Preinerwand cestou Hans von Haidsteig. Přejíždíme do sedla Preiner Gscheid a zase dle průvodce (ach ten náš průvodce) vyrážíme pod stěnu Preinerwand. Trochu mě dráždí, že nástup pod stěnu je 300 m z kopce ale jdeme dál až se napojíme na klasickou cestu od Prein a.d.Rax. Stoupáme pak ještě krátce k Bachinger Br., doplňujeme vodu a hurá na nástup. Potkáváme zde jakousi skupinku lezců, kteří se dle návodu vedoucí pracně oblékají do sedáků, tak je raději předbíháme a jdeme na to. Haidsteig je feráta moc pěkná, dobře zajištěná, jen na druhém "stromovém" žebříku jistící lana chybí. Po asi třech hodinách lezení (400m, nespěcháme, pijeme, svačíme) jsme na vrcholu Preinerwadndu (1783m.n.m) a protože víme, že zítra zde budeme zase, nejdeme se ani podívat ke kříži a vydáváme se po žluté značce přes Waxriegel Haus zpět k autu. Na parkovišti jsme už kolem páté a tak jdeme ještě na jedno pivo a na zahrádce užíváme večerního slunce. Počkáme až všichni odjedou a volíme přespání v autě s lůžkovou úpravou :-)
Noc byla teplá a ráno opravdu krásné. Nemohl jsem už vydržet, vstal kolem půl šesté a budil Petru horkým čajem. Po snídani jsme vyrazili, tentokrát téměř čistě vrstevnicovou neznačenou cestou pod Preinerwand. Dnes jsme měli na plánu Konigschusswandsteig. Nástup má být z cesty Holzknechtsteig do stěny vpravo. Průvodce však popisuje cestu pomocí modrých teček a pěšin, které jsou v labilní suti tisíckrát přesypané a po tečkách nikde ani památka. Z charakteru stěny se snažíme odhadnout, kudy asi může cesta vést. Chvilku popolízáme ve stěně, ale pak to pro nedostatek informací vzdáváme. Jdeme tedy dále sutí pod stěnou Preinerwand a pozorujeme kamzíky, kterých je tu opravdu dost. Ti se nás vůbec nebojí a ještě se nám vystavují na fotky. Pod stěnou pokračujeme až na náhorní plató a jdeme se podívat tentokrát i ke kříži. Uděláme pár vrcholových fotek a pádíme dolů. U auta se najíme, nabalíme věci na cestu a unavení, ale spokojení vyrážíme domů s předsevzetím, že Konigschusswandsteig zdoláme příště.
Účastníci akce: Bradek Nejezchleb, Petra Tomanová
INFO:
Oblast Oetscherland a Raxalpe, Brno-Lackenhof 250 km, 4h; Lackenhof-Kaiserbrunn 100 km, 2h, vše bez dál. zn.
Oetschergraben + Hintere Tormauer - z Lackenhofu poctivý celodenní výlet 900m převýšení, 40km
Haidsteig - s hvězdičkou - hojně chozená, 420m feráta, celkově 950m, 6h, obtížnost D
Prameny:
Oetscher.at
Bergsteigen.at
Žádné komentáře:
Okomentovat