Výstup na Grossvenediger

V úterý volá Lukáš: „Lindi, nechceš jet s náma na Ve......r?
„Jasné, to je dokonalý nápad, jedu! Co si mám vzít s sebou?“
„Věci na ledovec a pak na další dny na ferraty. Odjíždíme v pátek po práci.“
„Není problém. Tak super, sí jů v pátek.“
Ve středu volá Lukáš: „My bereme vaření – chceme otestovat naše hyper super nové MSRko, můžeš vzít lano a stan?“
„Jasné, není problém“
V pátek smékám asi 30 kilo zátěže... A na srazu konečně zjištuju, kam že to vlastně jedeme. Prý Venediger, třetí nejvyšší hora Rakouska. Tyyyjo, paráda, kdo by to byl tušil!!! :o))


Výstup zahajujeme ve vísce Hinterbichl. Většina horských dobrodruhů se odtud nechá na první chatu Johannishutte nechá vyvézt „Venediger taxi“, ale to jsme my, hrdobci, odmítli. A dobře jsme udělali, protože stezka k Johannis – prvnímu postupovému cíli, kvítečkovým a vodopádovým rájem byla překrásná.

Účastníci zájezdu: Linďáč, Marťa, Lukyn

Zjištění první: zapomněla jsem opalovací krém...a máme štěstí, bude chybět. Dále jsem si programově nevzala hůlky z důvodu přílišné zátěže...zjištění druhé: pěkná blbost, kolena trpí.

K Johannis přicházíme kolem jedné odpoledne. Čas výborný, jdem obědvat. Luke s Marťou vybalují hit tohto zájezdu – energeticky vybalancované vojenské jídlo v samoohřevných balíčcích. S nedůvěrou a maďarskou klobásou v ruce pročítám informace na přebalu. Dozvídám se, že při nedostatačeném přísunu kalorií člověk hubne...aha. No nicméně měli kamarádi teplé jídlo aniž by museli startovat své báječné svařovací MSR a to se samozřejmě oplatí.

Americké balíčky

Cca za hodinku, napapaní, vyhajaní a vykoupaní se směle vrháme zdolávat další výškové metry. Začínáme se slušně zvedat z údolí a otvírají se úchvatné pohledy do několika údolí. Současně s tím se kazí počasí a přichází mraky...bezva...Milosrdně beru Lukynovi foťák, abych mu aspoň trochu odlehčila, když vláčí lano, stejně ho už za tohto nečasu nebude třeba a opět nabírám tempo a běžím dopředu. Pomalu se vytrácí traviny a přibývá kamení. Poslední kotrče spásají oprsklí horští hlodavci, asi svišti, vím já?
„Tyjo, Linďáči, vidělas ty marmoty??“, volá na mě z doliny Lukáš. „Škoda, žes zdrhla s foťákem, ti byli krutí, vypadali jak zárodek medvěda. A navíc jsou strašně vzácní!“ Aha, tak vědět, že je to marmot, fotím. Já měla za to, že jde o obyčejného sviště.

Máme posledních 300 výškových metrů k chatě Deffegerhaus – našemu dnešnímu cíli. Už je vidět. Stojí na okraji bočního hřebene a pár metrů nad ní už začíná ledovec. Spouští se kroupy. Ať už tam, kua, jsme...
Konečně! Kolem páté jsme tam. Euforkááá! Obsazujeme luxusní spací box na mezipatře (Lukynův komentář: komu už se to podařilo, spát se dvěma plánivskými ženami naráz?), vaříme večeři před chatou (MSRko nějak stávkuje, ale to je v poho, musí se zaběhnout), vaříme čaj před chatou, MSRko – v tento moment už překřtěné na měneserko – vydechlo naposledy a už se nepodařilo ho oživit...Jsme zděšeni. Jak zvládneme zbytek výletu bez čaje a teplého jídla? A bez kávy...pípnu nesměle. Nějak už to dopadne...Na spravení nálady dáváme pivko na baru a v deset hodin, suverenně na ježky uzavíráme společenský noční život horské chaty. Zdá se, že jsme se dostali mezi skutečné sportovce, co to s výstupy na kopce myslí vážně.

Defreggerhaus, 2963 mn.m.

Ráno vstáváme velmi brzo, abychom za stabilního počasí došli na vrchol Grossvenedigeru..., akorát době kdy se hrabem z pelechu je chata už prázdná...no tak jsme asi zas něco podcenili, nevadí, času dost. Na výstup startujeme o půl sedmé od Deffreger, za pár minut jsme u ledovce, dostáváme krátkou instruktáž, obouváme mačky a jdem. Pohyb po ledovci je skvělý, měkoučký došlap, navíc je to skoro po rovině, růžové ranní slunce ozařuje okolní zubaté hřebeny. Kolem desáté se počasí opět kazí a o hodinku později se nám, za skutečně stabilního počasí – tedy stabilního sajgonu – noří z mlhy třímetrový kříž. No tak jsme asi u cíle. Vidíme úplné h...o, ale i tak je radost veliká, vrchol dobyt, vrcholový rekord překonán. Grosswenediger 3666mn.m. si můžu zapsat do deníčku.

Po ledovci na Venediger. Vrcholovou nepřikládám, je tam akorát mlha a kříž. :o)

Zjištění třetí: Marmota marmota = svišť horský... :o))

Výlet na Vendiger proběhl 3.-6.7.2010
Více foto zde.